YART – Yamaha vyhrála dramatický 48. ročník vytrvalostního závodu 24 Heures Motos, který navštívilo 71 200 fanoušků
Rakouský tovární tým Yamalube YART Yamaha EWC Official Team získal za obtížných povětrnostních podmínek, na mokré a kluzké trati fantastické vítězství v legendárním závodě o distanci 24 hodin, na stroji Yamaha YZF-R1. Za řídítky se střídali Karel Hanika (CZE), Marvin Fritz (GER) a nováček v EWC Jason O’Halloran (AUS), který nahradil Niccolò Canepu. Záda jim kryl náhradní jezdec Robin Mulhauser. Kawasaki Webike Trickstar bere po pádu v poslední hodině druhé místo, třetí je po roční pauze navrátivší tým ERC Endurance na BMW.
Po tom, co Marvin Fritz proťal cílovou pásku vypukla u týmu YART, který získal v roce 2023 svůj zatím poslední mistrovský titul obrovská radost. Vždyť pro většinu formace to bylo první sladké vítězství na ikonickém okruhu Bugatti, dlouhém 4,185 km. Karel Hanika se zlatým písmem zapsal do historie tohoto fenomenálního podniku. Je totiž prvním českým jezdcem, kterému se podařilo v Le Mans zvítězit. Fantazie, třikrát bravo!!! Po loňské sezóně, kdy YART – Yamaze unikla obhajoba titulu o pouhých 14 bodů se jedná o parádní vkročení do nové sezóny.
Německý pilot Marvin Fritz si nemohl přát lepší dárek ke svým 32. narozeninám. Pro něj to bylo ve francouzském Le Mans také první vítězství a mohl tak slavit ve velkém stylu. Marvin Fritz je teprve druhým německým jezdcem od triumfu Maxe Neukirchnera v roce 2007, kterému se podařilo na trati v Le Mans vyhrát. Max Neukirchner je v týmu Mandyho Kainze v pozici šéfa posádky. Jason O’Halloran si jako nováček nemohl načasovat svůj vstup do šampionátu FIM EWC lépe, první závod a hned první triumf na jednom z nejtěžších závodů světa.
Motocykl Yamaha se startovním číslem 7 stál na nejlepší startovní pozici. Marvin Fritz dokázal ve druhé kvalifikaci pokořit rekord okruhu, který má novou hodnotu 1:34,489 s. Velkou měrou k získání pole position přispěl Karel Hanika. V první kvalifikaci byl nejrychlejší ve skupině jezdců, označených modrým rukávkem s časem 1:34.838 s. Ve druhé se již nezlepšil, ale jelikož pořadí na gridu určuje kvalifikační průměr dvou nejrychlejších jezdců týmu, tak výsledná hodnota 1:34.664 s byla dostačující k získání nejvýhodnější startovní pozice.
Že to u vytrvalostních závodů nebývá rozhodující faktor, jsme mohli vidět brzy po startu. Každopádně pět bodů za pole position se v konečném zúčtování bude jistě hodit.
Nejlépe odstartovala Yoshimura SERT Motul, s mírným odstupem následoval druhý Marvin Fritz, který ovšem na konci úvodního kola v poslední, notoricky známé kluzké zatáčce havaroval a pořadím propadl až na 21. pozici. Poslední zatáčka Raccordement je jedna z nejpomalejších na okruhu Bugatti.
Během závodu se však stala nejnebezpečnějším místem, když její kačírek vyzkoušelo mnoho dalších jezdců. Yamaha YZF-R1 kterou sedlal Marvin Fritz naštěstí neutrpěla žádné vážnější poškození, což Marvinovi umožnilo zahájit stíhací jízdu a na konci svého stintu předával Karlu Hanikovi již na druhém místě.
Kawasaki Webike Trickstar vedla od osmihodinové hranice a nevzdala se jej až do poslední hodiny závodu, kdy se na okruh Bugatti vrátil déšť. V té době měla KWT náskok dvou kol, pro YART – Yamaha to vypadalo na druhé místo, s dostatečným náskokem na nejbližší pronásledovatele. Roman Ramos, který byl v sedle motocyklu Kawasaki #11 přesně v čase 13:59 havaroval, kdy opět zaúřadovala kluzká poslední zatáčka.
Ramos musel na opravu do boxů a Karel Hanika, který byl momentálně za řídítky Yamahy #7 se ujal vedení. Navzdory problémům s hledím u přilby Karla Haniky, který absolvoval také zastávku v boxech, dokázal střídající Marvin Fritz dovést Yamahu do cíle na prvním místě.
Bylo to dlouhých 16 let, co Yamaha Austria v čele s Mandym Kainzem čekala na druhý triumf v závodě 24 hodin Le Mans. Poprvé to bylo v roce 2009, kdy jezdeckou sestavu tvořilo trio Gwen Giabbani (FRA), Steve Martin (AUS) a Igor Jerman (SLO). A nyní to konečně přišlo, již tolikrát byli blízko, naposledy loni, kdy YART vedl s náskokem pěti kol. Ale ve vytrvalostním závodění není nic jisté, každou minutu se může ledasco přihodit, stačí jeden pád a pořadí se může rychle měnit. Vždyť během letošního závodu se jich vlivem vrtošivého počasí událo více než 140.
„Jaký fantastický výsledek. Je to tak dobrý pocit, že jsme zde dokázali vyhrát, zvláště v den mých narozenin. Nejlepší dárek vůbec,“ zářil Fritz. „Rád bych poděkoval svým týmovým kolegům Karlu, Jasonovi a Robinovi a také všem v týmu. Pracovali tak tvrdě, nejen během závodu, ale po celou zimu. Tohle vítězství je pro ně. Museli jsme jako tým čekat velmi dlouho, abychom tady vyhráli, často jsme byli blízko, ale teď se to konečně stalo.“
„Bylo to pro mě podeváté, co jsem závodil v závodě EWC v Le Mans, a pošesté
s Yamahou YART. Vyhrát 24 Heures Motos je splněným snem. Toto vítězství je opravdu zvláštní, protože jsme byli už několikrát velmi blízko,“ řekl po triumfu Karel Hanika. „Bylo skvělé stanout konečně na nejvyšším stupínku pódia. Marvin byl celý týden extrémně silný a Jason také odvedl perfektní práci, protože to byl jeho první závod s týmem a jeho první 24hodinový závod. Všichni moji týmoví kolegové odvedli skvělou práci.“
Hanika pokračoval: „Jsem překvapen, že jsem v těchto velmi těžkých podmínkách nespadl a udržel se na motorce, ale jsem se svým tempem spokojen. Chtěl bych poděkovat celému týmu, Mandymu a své rodině za všechno, co pro mě udělali.“
Jason O’Halloran řekl: „Můj první závod s YART, můj první 24hodinový závod, vyhrát tady v Le Mans je neuvěřitelné. Tým tento týden pracoval neuvěřitelně dobře,“ zdůraznil Australan. „Tento závod nás posunul na naše limity. Kvůli podmínkám to byl určitě nejtěžší závod, jaký jsem kdy zažil.“
„Celou dobu jsme museli přemýšlet o naší strategii a o tom, jaké pneumatiky použít. Byl to dlouhý závod, ale moji týmoví kolegové byli úžasní,“ pochvaloval si. „Bavilo mě závodit ve tmě, protože vám to umožňuje prostě vypnout mysl a soustředit se na sebe. Jakmile zase vyjde slunce, uvědomíte si, že máte před sebou ještě dlouhou cestu. Posledních deset minut bylo nejdelších v mém životě, ale zvládli jsme to. Tým odvedl neuvěřitelnou práci i přes tři havárie. Na konci závodu byla motorka hodně unavená“
Max Neukirchner, šéf týmu a vítěz Le Mans z roku 2007 poznamenal: „Pro mě osobně je toto vítězství velmi speciální okamžik,“ přiznal. „Už jsem tady vyhrál jako jezdec, ale vyhrát závod jako šéf týmu, s tímto týmem a Marvinem jako jezdcem mě naplňuje velkou hrdostí. Tímto emotivním vítězstvím a první korunou pro YART v Le Mans od roku 2009 vysílá tým jasnou zprávu v boji o titul mistra světa EWC 2025“.
Za Kawasaki Webike Trickstar #11 (Roman Ramos, Mickael Di Meglio, Grégory Leblanc) se na třetí pozici umístil tým ERC Endurance #6 (Illya Mykhalchyk, Kenny Formy, David Checa), který se po roční pauze vrátil do vytrvalostního mistrovství světa FIM EWC, když vyměnil Ducati za BMW. Na čtvrtém místě byl tovární tým BMW Motorrad World Endurance #37 (Markus Reiterberger, Sylvain Guintoli, Steven Odendaal), pátý MAXXESS by BMRT3D Pirelli Motul #24 (Issac Viñales, Mathieu Gines, Loris Cresson)
a obhájce loňského titulu Yoshimura SERT Motul #1 (Gregg Black, Etienne Masson, Cocoro Atsumi), který po šesti pádech ztratil jakoukoli šanci na vítězství dojel šestý se ztrátou 23 kol na vítězný YART. Na sedmém místě byl nejúspěšnější tým kategorie Superstock National Motos Honda FMA, po několika neúspěších se na osmém místě umístil tým F.C.C. TSR Honda France #5 (Alan Techer, Corentin Perolari, Taiga Hada) a po pádu Alexe Toleda v prvním kole (v šikaně Dunlop) se z posledního 53. místa vyšplhal na devátou pozici Team Bolliger Switzerland #8 (Nico Thöni, Runo Pedro Romero, Alex Toledo). Desítku uzavřel druhý nejlepší tým třídy Superstock Dafy-RAC 41-Honda.
Ramos, jezdec KWT: „V jednu chvíli bylo vítězství tak těsné – téměř v našich rukou,“ řekl. „Všechno, co jsme museli udělat, bylo přivézt to do cíle. Žádné problémy
s motorkou, nic se nekazilo… a měli bychom to. Nakonec jsme skončili druzí, což, upřímně řečeno, kdybys mi to nabídl před příchodem sem, bez váhání bych to vzal. Ani jsem neměl závodit, jsem čtvrtý jezdec týmu v této sezóně, ale dostal jsem šanci. Jsem super-šťastný, ale když jsme skoro celou dobu vedli závod, trochu to zabolelo, myslím, že jsme udělali všechno, co jsme měli, abychom to zkusili.“
„Pokud byste mi na začátku týdne řekli, že budu na pódiu, podepsal bych to přímo,“ řekl Kenny Foray, jehož partnery na motocyklu týmu ERC Endurace byli David Checa a Illya Mykhalchyk. „Bylo to opravdu složité a po dvou stintech jsem si řekl, že je možná lepší být doma u televize. Poprvé v závodě jsme použili pneumatiku Dunlop na mokro, ale vyhnuli jsme se havárii, což bylo první vítězství, protože to bylo tak šílené. Jsem velmi šťastný za svůj tým a za své týmové kolegy.“
Vitězná posádka YART – Yamaha ujela 782 kol, což je pro porovnání s rokem 2024
o 75 kol méně. Yoshimura SERT Motul, vítězný tým loňského Le Mans jich urazil 857. To ale nebylo takto pošmourné počasí, i když teploty v noci klesaly na 4 stupně. Rakouský tým získal 63 bodů z celkově 65 možných. 5 bodů za vyhranou kvalifikaci, 9 bodů za druhé místo po osmi hodinách, opět 9 bodů za druhé místo po 16 hodinách a za výhru v závodě jich bylo připsáno rovných 40.
Ve třídě Superstock tým National Motos Honda FMA #55 (Valentin Suchet, Guillaume Raymond, Johan Nigon) dosáhl pozoruhodného umístění, když obhájil prvenství z loňského roku.
„Byl to neuvěřitelný závod a je neuvěřitelné vyhrát tento závod dvakrát za sebou,“ řekl Valentin Suchet poté, co pomohl National Motos Honda k vítězství v kategorii Superstock. „Abych byl upřímný, všichni jsme trpěli, ale všichni odvedli fantastickou práci.“
Týmový kolega Guillaume Raymond dodal: „Nejtěžší bylo zůstat na motorce a vyvarovat se jakýchkoli chyb. Byli jsme poměrně dlouho první, ale museli jsme udržet koncentraci na nejvyšší možné úrovni.“
I ostatní dvě místa na stupních vítězů v kategorii Supestock, ve které jsou motocykly jednotně obuty do pneumatik Dunlop byly shodné s minulým ročníkem. Druhé místo obsadil tým Dafy-Rac 41- Honda #41 (Chris Leesch, Kevin Manfredi, Takeshi Ishizuka, Diego Poncet), podium třetím místem zkompletoval tým 3ART BEST OF BIKE #36 (James Westmoreland, Doriano Ramus-Vietti, Jan Mohr, Alexy Negrier).
První kolo úvodní soutěže FIM Endurance World Trophy, která byla vytvořena pro základní kategorii produkčních motocyklů vyhrál tým Super Moto Racing, před týmem ARTEC. Třetí tým nové třídy Green Team 42 Lycée Sainte Claire předčasně odstoupil pro těžkou havárii.
Do 48. ročníku 24 Heures Motos bylo přihlášeno 53 týmů, které po signálu vlajkou od oficiálního startéra závodu Mathieu Kassovitze vyrazilo do extrémně těžkého závodu. Pouze 10 z tohoto počtu se vyhnulo havárii a 14 se neobjevilo mezi klasifikovanými v cíli. 71 200 fanoušků přišlo na okruh podpořit všechny hrdiny EWC, kteří se vydali do náročného dobrodružství a boje o co nejlepší umístění ve světovém šampionátu.
Jedním z týmů, kterým nebylo přáno dokončit ikonický závod 24 hodin Le Mans byl tradiční slovenský tým MACO RACING #14. Sympatickému majiteli týmu Martinu Kuzmovi 20. účast v Le Mans štěstí nepřinesla, když tým ukončil své účinkování již po třech hodinách. Dva jezdci ze sestavy (Michael Gilbert, Daniel Gonzalez) pro zranění nebyli schopni pokračovat a pouze s jedním jezdcem není možno takto extrémně náročné klání dokončit. Nicméně jednou z důležitých vlastností ve vytrvalostní mistrovství světa FIM EWC je „nikdy se nevzdávat.“
Proto jsem přesvědčen, že jednou se místo pro pohár z Le Mans, které má Martin Kuzma připravené, zaplní. Tímto bych jemu i partnerce Denise Greškové ještě jednou poděkoval za pomoc při řešení problému, který mě s kolegou Pavlem Salabou ve Francii potkal.
Martin Kuzma, majitel týmu MACO RACING, řekl: „Našim cílem bylo závod dokončit v kategorii Formula EWC do dvanáctého a ve třídě Superstock do dvacátého místa. Předpověď počasí slibovala pro závod mokrou trať, proto jsme v kvalifikaci na výsledek netlačili. Obě motorky jsme připravili tak, aby byly schopné jet co nejlépe jak na suchém, tak na mokrém povrchu, což se ukázalo jako správná volba.
Závod hned v jeho úvodu znamenal pro tým #14 předčasný konec. Dani, který startoval, po pár kolech havaroval, ale po příjezdě do boxu jsme motorku opravili. Na trať vyjel Chris a po něm Michael.Ten měl ale těžký pád a byl odvezen do Medical Centra. Motorku jsme sice opět opravili, ale Dani měl poraněnou ruku, proto jsme museli závod s motocyklem #14 ukončit.“
„Pokračovali jsme tak jen s motorkou #43, se kterou startoval Ladislav Chmelík. Po opravách díky technickému problému a pádu se změnila strategie týmu, s cílem závod dokončit. Byl to doslova boj o přežití, který nakonec přinesl týmu 19. místo v kategorii Superstock a dva bodíky do hodnocení světového poháru.“
„Co dodat? Děkuji obou týmům za odvedenou práci a stoprocentní nasazení během tohoto víkendu. Děkuji také našim partnerům za dlouholetou podporu.“
Absolutorium a potlesk na otevřené scéně nepatří jen vítězům, ale všem týmům a jezdcům, kterým se podařilo tento přetěžký závod dokončit. Jak bylo zmíněno výše, český tým BGR Czech Team by Maco #43 ve složení Ladislav Chmelík, Kamil Holán, Martin Vašulín a Aleš Brzin dojel do cíle devatenáctý ve třídě Superstock a získal dva body do FIM Endurance World Cupu.
Tým s kazašskou licencí Uniserv Moto82 s Karlem Peškem jr. v sestavě spatřil cíl na 23. místě v kategorii Superstock.
Speciálně si dovolím vyzvednout skvostný úspěch našeho jezdce ve službách rakouského továrního týmu YART – Yamaha. Brněnský jezdec Karel Hanika je momentálně nejlepším superbikovým českým závodníkem, který s týmem YART v průběhu tří let dosáhl skvělých výsledků. V sezóně 2023 získal titul mistra světa, loni byl druhý. V minulém roce se navíc zapsal do historie okruhu Suzuka, kde jako první Čech vystoupal na podium, na druhé místo. V úvodním podniku sezóny 2025 si splnil další sen, když poprvé vyhrál závod 24 hodin v Le Mans.
Během tohoto závodu a hlavně na jeho konci se mnou několikrát cloumali emoce. Bylo úžasné sledovat počínání Karla Haniky a celého týmu, protože se pochopitelně nejedná pouze o úspěch jednotlivce. Ve vytrvalostním závodění musí všechno klapnout na 100%. Nejen výkon jezdecké sestavy a výdrž motocyklu, důležitá je vůle, odhodlání, nasazení a potřebná dávka štěstí. Pokud se to všechno takto sejde, tak je možno dosáhnout vynikajících úspěchů. A těch přeji Karlu Hanikovi pokud možno vrchovatě.
Pořadí na startovním roštu 24H_Motos_2025_Startovni_rost
Pořadí po 8 hodinách závodu 24H_Motos_2025 _poradi_po_8_hodinach
Pořadí po 16 hodinách závodu 24H_Motos_2025_poradi_ po_16_hodinach
Pořadí v cíli 24H_Motos_2025_poradi_v_cili
Druhé kolo se pojede na okruhu Spa-Francorchamps v termínu 6. – 7. června 2025 a bude to závod na osm hodin (8H SPA MOTOS).
Odkaz na oficiální stránky a informace o vstupenkách naleznete zde:
Zdroj a foto: FIMEWC.com
Text a foto: David Vychopeň / Motor MAX
Další foto ZDE:
Dramatický 48. ročník 24 Heures Motos 2025. Další foto Davida Vychopeně.