Martin Macík i Aleš Loprais celkově v TOP 5 na Dakaru 2021.
Radost v sedlčanském týmu převládá, i když to byl nervák .
Dvě předchozí etapová vítězství soukromého sedlčanského týmu potvrdila, že sehraná parta srdcařů, schopnost poradit si za všech okolností a zkušenosti z 19 předchozích Dakarů mají šanci překonat i nesrovnatelně vyšší zázemí a rozpočty továrních posádek. A také v 11. etapě si Martin Macík, František Tomášek a David Švanda vedli parádně.
Ačkoliv na trati museli zvládnout spoustu nečekaných událostí, v celkovém pořadí se posunuli na 4. pozici poté, co v etapě dojeli na 6. místě. Během šílené jízdy jejich kamionu Karlovi přestaly fungovat brzdy a postupně se přidaly i další technické těžkosti. Ale přesto se kamion podařilo dostat do cíle v čase, který stačil na postup. A v týmu zavládla všeobecná radost.
Ačkoliv ve čtvrtek čekala na dakarské závodníky jedna z nejnáročnějších etap, posádka týmu Big Shock! Racing na start nastoupila plná sil a elánu. Aktuální rychlostní zkouška byla z původních 511 zkrácena na 464 kilometrů, protože část území byla zaplavena. Přesto se závodníci mohli těšit na slušnou porci náročné a hodně tvrdé trati. Kameny, skály, a v závěru zpestření v podobě více než 100 km dun velikosti 2 i 3. Jen málokdo byl na pochybách, že je tu den, kdy se na Dakaru bude rozhodovat.
A žlutý kamion v první třetině rychlostní zkoušky opět udával tempo. Pak ale pár odražených kamenů posádce značně zkomplikovalo jízdu. „Byl to nervák. Ale radost převládá. Každopádně jedna z nejtěžších etap, Dakárek. Na neutralizaci jsme zjistili, že v řečišti nám kámen odstřelil čidlo na diferáku a současně šroub s olejem. To jsme dali dohromady a jelo se dál. Pak přišla pneumatika, opraveno.
Letíme až do dun, ty jsou brutálně složité, zvláštně nafoukané, plné kamení. Utrhli jsme hadici na brzdách, takže nebrzdíme. Jak jsme ty duny pálili bez brzd, praskla spojovačka. Máme kola do véčka. Pak jeden z šutrů utrhl čidlo na převodovce a ta se hodila do nouzového režimu. Tím pádem jsme posledních 40 km dojížděli na trojku. A to nevydržel řemen. Ale jsme tady. Jsme 4. celkově. A kluci mechanici mají zase o zábavu postaráno a můj velký respekt,“ líčí Martin Macík.
S Karlem, kamionem, který si mechanici týmu Big Shock! Racing sami postavili v sedlčanských dílnách, stráví další bezesnou dakarskou noc, už poslední. Vědí, že nad ránem si zase plácnou a s klidným svědomím vůz předají posádce, která má jasnou taktiku. „Furt plnej! A pokusit se krátit náskok posádek před námi. Zároveň ale dál platí, že jedeme hlavou, nejdeme přes hranu. Chceme dojet zdraví,“ říká Martin Macík, který si se svými spolujezdci letos poprvé vyzkoušel, jak se otvírá trať.
„Užitečné je, že startuješ po dvou minutách, ale stejně jsou před tebou auta a motorky, které práší, a které musíš předjíždět. Zároveň před sebou nemáš stopy, takže je potřeba víc navigovat,“ říká František Tomášek. Mechanik David Švanda má z celé posádky asi největší spánkový deficit, a navíc prst otlačený z neustálého dofukování pneumatik. „Dávám Martinovi do gum vyšší tlaky, abychom neudělali pneumatiku. Pak je jízda samozřejmě o něco tvrdší, ale my to zvládneme, Karel většinou taky a nemusí se zbytečně zastavovat,“ směje se palubní mechanik Švanda.
Každopádně, posádka si závod dál užívá a s tratí je spokojená. Dočkala se obtížného Dakaru, který jí vyhovuje. „Trať je super. Je extrémně náročná, tvrdá, občas rychlá, občas technická. V každé etapě se vystřídá několik povrchů, kterým musíš přizpůsobit styl jízdy. Děláš to nejlepší, co umíš, a prostě letíš dál, jak to jde,“ zakončuje Macík.
Nepříjemné dakarské déjà vu pro dosud čtvrtého Aleše Lopraise a jeho Pragu.
Přesně před rokem nastupovala posádka Aleše Lopraise do předposlední etapy Rally Dakar ze čtvrtého místa a v dunách se ještě chtěla pokusit o atak medailových pozic. Technické problémy však její záměry zhatily. Také letos byla Praga V4S DKR před předposlední etapou průběžně čtvrtá, znovu byly na programu duny a ani tentokrát Instaforex Loprais Praga Team neztrácel odhodlání poprat se o podium. Jenže scénář se nepříjemně opakoval i v dalších bodech…
Součástí předposlední etapy Rally Dakar 2021, která zavedla účastníky z Úly do Janbu, měla být nejdelší rychlostní zkouška celé soutěže. Pořadatelé však museli trať měřeného úseku na poslední chvíli zkrátit, neboť závěrečná pasáž nebyla po nedávných deštích bezpečně průjezdná. Ve čtvrtek 14. ledna se tak závodilo na 464 kilometrech, přičemž náročnost testu zůstala podle slov organizátorů zachována.
„Opět bylo hrozně kamení a dunové pole mě zklamalo svou jednoduchostí. Je vidět, že pořádné duny zkrátka v Saúdské Arábii nejsou. Začátek byl stejný jako včera. Opět jsme jeli v prachu za Kamazem. Dávali jsme mu signál sentinelem, ale nebylo to k ničemu, předjet se nám ho nepodařilo,“ popisuje Aleš Loprais, jehož na dalších kilometrech přibrzdily technické problémy.
„Utřepal se nám držák trubky intercooleru, která s sebou bohužel strhla i hadici k mezichladiči. Zastavili jsme a provizorně to opravili, ale situace se opakovala, dokud jsme hadici nepřikurtovali k rámu. Bylo to docela napínavé, protože nakonec nám už zbývala jediná spona k jejímu uchycení,“ pokračuje frenštátský závodník. „V dunách jsme pak dojeli pár kamionů, které se před nás dostaly během opravy, ale nic víc se už s výsledkem dělat nedalo.“
Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora strávili na trati o 26 minut více než dnes nejrychlejší Anton Šibalov a v průběžném pořadí klesli o jednu příčku. Před závěrečným dnem jsou o šest minut a dvacet sekund pátí za krajanem Macíkem.
Martin Šoltys i druhá Tatra v rukou Ignacia Casaleho jsou před poslední etapou oba v TOP 10.
Martin Šoltys zajel v kategorii kamiónů sedmý nejrychlejší čas, jeho mechanici pracovali prakticky nonstop. Dnes se jim dostalo patřičné odměny. „Na začátku jsme ztratili hodně času předjížděním pomalejších bugin. Ve druhé polovině jsme už ale, letěli. Jsme spokojení, ale na rozbité trati to byla dřina. Moc děkuji mechanikům, kteří makali až do rána,“ uvedl v cíli Martin Šoltys, který je v průběžném hodnocení devátý.
Druhá Tatra v rukou Ignacia Casaleho měla hned na začátku technické problémy. Naštěstí se tak stalo asi jen 20 kilometrů před neutralizací, kde čekal kompletní servisní tým. S lehkou ztrátou a vidinou cíle mohla posádka pokračovat dál. „Kluci dali auto do pořádku a my mohli letět dál. Etapa byla pěkná, opět se prolínaly řečiště a duny, bylo to pestré. Je to náš první rok a jsem moc rád, že jsme si tady dokázali, že na to máme jako posádka i po technické stránce. Těším se na další společné kroky,“ řekl truckerský nováček Ignacio Casale, který je průběžně desátý
Dakarské posádky s vozy týmu MKR ze severu Čech míří do poslední etapy
Roudnický mechanik Daniel Kozlovský a holandský pilot Martin van den Brink míří s židovickým renaultem za svým nejlepším dakarským výsledkem. Přestože situace jim ke zlepšení příliš nenahrává, posádka si stav hlídá a podobně je na tom i druhý kamion od MKR Technology s Pascalem de Baarem. Do vytouženého cíle přitom zbývá už jen jediná etapa.
„Máme za sebou předposlední etapu. Startovali jsme poměrně zezadu a zdražovaly nás bugyny, takže v kombinaci s tím, že kvůli Wouterovi jsme nechtěli jakkoli riskovat a příliš tlačit na pilu při předjíždění to s časem nebylo úplně ideální, ale současně jsme neměli co ztratit. Zvolili jsme spíš udržovací taktiku,“ poznamenal Daniel Kozlovský, palubní mechanik červeného kamionu.
Předposlední 11. etapa dlouhá šest set kilometrů se jela Al-`Ula do Yanbu. Čtyři sta šedesát kilometrů dlouhou rychlostní prověrku zajela holandsko-česká posádka v jedenáctém čase tři čtvrtě hodiny za vítězným Rusem Šibalovem. „Na rozdíl od Pascala jsme neměli jakékoli potíže, ani jsme neudělali žádnou gumu. To on cílem dojel s pěkně potrhanou pneumatikou,“ popsal dojezd Kozlovský. I přesto druhý ze severočeských kamionů s pilotem Pascalem de Baarem dokázal cílem proletěl v elitní desítce, na deváté příčce.
„Posledních zhruba sedmdesát kilometrů byl měkký písek a menší zrádné duny. Místy se na nich dalo pěkně surfovat, ale jinak v etapě bylo spoustu úseků v kaňonech a vyschlých řečištích, kde potřebuješ mít v gumách vyšší tlaky, abys neproříznul bočnici. Pro posádky je to navíc tvrdší,“ podotkl Kozlovský, který si ale chválí přístup obou holandských týmů Riwald Dakar i Mammoet Rallysport, které spojuje nejen kraj, ale především právě kamiony a mechanici od MKR Technology.
„Spolupráce je úžasná. Při včerejší neutralizaci, kde je povolený servis, nám kluci poskytli jednu gumu, kterou jsme potřebovali vyměnit, abychom nemuseli sahat do posledních zásob na korbě. I v depu umí být společná sranda. Výborná atmosféra je podle mě základ,“ chválí si poměry Kozlovský, který je s van den Brinkem na průběžné osmé příčce. Pascal de Baar se drží jedenáctý .
Týmy si už v pátek budou moci oddychnout. V pátek je na programu závěrečná 12. etapa z Yanbu do Džiddy. V rámci posledních čtyři sta padesáti kilometrů jich je necelých dvě stě třicet měřených. „Těším se a doufám, že nás čeká příjemný přejezd přes závěrečné slavnostní pódium a v sobotu pak hurá na letiště,“ těší se do cíle Daniel Kozlovský, který směřuje ke svému nejlepšímu výsledku na Dakaru.
Zatím nejlépe byl v roce 2015 dvaadvacátý s Kazachem Arturem Ardavičusem. Do elitní desítky poprvé míří i Martin van den Brink, jehož dosavadní nejlepší pozice byla jedenáctá.
Nejlepší desítku ve čtvrtek uzavíral Jaroslav Valtr, kterého ale zpomalily technické problémy. Jezdec si zároveň uvědomuje, že bez automatické převodovky, kterou má většina jeho rychlejších soupeřů, rychlejší holt nebude. Pro příští starty má tedy jistě o vylepšování svého trucku jasno. Celkově Valtr drží 12. příčku.
V pátek 15. ledna se dakarská karavana po třinácti dnech vrací do Džiddy, odkud soutěž na počátku měsíce odstartovala. Závěrečná rychlostní zkouška měří 202 kilometrů a nabídne znovu takřka kompletní saúdskoarabské menu, které účastníci okusili v posledních dnech. Závodit se bude na písčitých pláních, kamenitých cestách, v řečištích, kaňonech s písčitým povrchem a chybět nebudou ani kratší úseky v dunách.
Pokud jde o „českou truckerskou stopu“ na letošním ročníku Dakaru, nepochybně byla nepřehlédnutelná a svědčí o tom i to, že většina českých strojů skončila v TOP deset nebo jen malý kousek od ní.
Rallye Dakar – 11. etapa (Úla – Janbu, 557 km celkově/464 km RZ ):
Kamiony: 1. Šibalov 4:46:38, 2. Mardějev (oba Rus./Kamaz) -4:13, 3. Višněvskij (Běl./Maz) -4:53,
…6. Macík (ČR/Iveco) -7:43, 7. Šoltys (ČR/Tatra) -18:10, 8. Loprais (ČR/Praga) -25:57, 10. Valtr st. (ČR/Iveco) -47:50.
Průběžné pořadí: 1. Sotnikov (Rus./Kamaz) 45:51:33, 2. Šibalov -39:58, 3. Mardějev -1:11:30, 4. Macík -1:47:48, 5. Loprais -1:54:08,
…9. Šoltys -5:07:40, 12. Valtr st. -8:36:05.
Motor MAX fandí našim závodníkům na Dakaru.
Kompletní výsledky viz zde.
https://www.dakar.com/en/rankings
Zdroj a foto – týmy
