Při soubojích s Pekařem se vždy hodně bavím, říká Meixner. Pro příští rok ho láká TCR
Cítí, že v letošním ročníku ESET Cupu udělal po jezdecké stránce další krok dopředu. Při bitvách s Tomášem Pekařem se dost nasmál a v příští sezoně si chce konečně zazávodit s vozem specifikace TCR.
To a mnoho dalšího prozradil Richard Meixner v našem rozhovoru.
Letošní sezona ESET Cupu pro tebe skončila celkovým desátým místem. Nejvíce se ti zadařilo při druhém závodě na Red Bull Ringu, kde jsi dojel na čtvrté pozici a byl jsi velmi blízko svému premiérovému pódiu. Jak tedy svou letošní okruhovou sezonu hodnotíš?
Se sezonou jsem spokojen tak napůl. Původně se řeklo, že se budou v Clio Cupu auta dovažovat. Nakonec se ale nedovažovala a rozdíly mezi jezdci byly kvůli tomu úplně jiné. Viděl jsem to na Red Bull Ringu. Tam jsem měl stejnou váhu jako ostatní a zajížděl jsem úplně jiné časy. U pohárových aut je toto problém. Bavili jsme se o tom, že by platily podobné relace jako například v TCR. Na posledních dvou nebo třech závodech už to ale nikdo neřešil. Každopádně jsme se ale během sezony dobře bavili.
Máš pocit, že jsi letos opět udělal krok dopředu?
Určitě. Každá sezona je pro mě krokem dopředu. Držím se základního hesla, že se člověk musí ke všemu vyjezdit. Postupně začne daleko více rozumět tomu, jak věci fungují a tak dále, což ho neustále posouvá dopředu.
Během letošního ročníku Clio Cupu jsi několikrát doplatil na incidenty se soupeři. Jaký je tedy tvůj názor na jezdecké standardy ve startovním poli? Myslíš si, že to, co tě letos potkalo, zkrátka tak nějak patří k závodění nebo bys řekl, že ve startovním poli převládají neukáznění piloti a měli by se tak zklidnit?
Tady záleží vždy na úhlu pohledu. Jedná se o pohárové ježdění. To znamená, že auta jsou vyrovnaná, i když podle mě není vyrovnané úplně všechno. Aby to totiž bylo opravdu vyrovnané, je třeba dovažovat auta a také musejí mít věci stejný efekt. Líbí se mi model TCR. Tam dojedeš například dvakrát první, dostaneš nějaká kila navíc a pak musíš ukázat, co umíš. To pak závody hodně zatraktivní.
Když se ale vrátím k tomu, co se dělo tento rok, tak si myslím, že spousta incidentů byla absolutně zbytečných. O některých závodnících jsem si myslel, že jsou velmi profesionální, ale letos jsem se přesvědčil, že to tak není. Věřím tomu, že kdybychom jeli ADAC, tak polovina jezdců startuje z boxové uličky (směje se – pozn. red.).
Ale nebrečím, o tom to není. Jde o to, aby se nastavily podmínky a poté se tvrdě dodržovaly. Když máš disciplínu, tak to funguje, když ne, tak to nikdy fungovat nebude.
Během letošního ročníku jsi se několikrát potkal na dráze také s Tomášem Pekařem. Tentokrát to ale bylo mezi vámi trochu jiné než v předchozích letech. Zatímco ty jsi závodil s rychlejším vozem čtvrté generace, Tomáš závodil s papírově pomalejší „pětkou“. Díky tomu sis s ním mohl zabojovat kolo na kolo. Jak sis souboje s ním užil?
S Tomášem je vždy legrace. Na trati jsem se s ním potkal asi dvakrát. Čtyřka je samozřejmě rychlejší, ale vždy to byla zábava. V Maďarsku se na mě dokonce přilepil po startu a tlačil mě půlku cílové rovinky (směje se – pozn. red.).
Ale ne, Tomáš je gentleman a profesionál. Když na to má, jede, když mu to nejede, tak hledá jinou cestu. Je navíc i takový lidský. Souboje s ním jsou vždy legrace, něco jsme si letos užili a vždy jsem se u toho hodně nasmál.
Pro tým Tomáše Pekaře závodíš už několikátým rokem. Má nějaký vliv na tvůj jezdecký růst i sám Tomáš? Pokud ano, jak přesně ti pomáhá posouvat se dopředu?
Tomáš má lidský přístup. Když něco nechápeš, vysvětlí ti to polopatě. Jsou určitě momenty, kdy se podíváme na onboard záběry, telemetrii a řekneme si nějaké základní věci, po kterých se posuneme dál. S Tomášem mě to baví, to říkám úplně upřímně. Je společenský, má také dobrý charakter a to asi mluví za vše. Mně se s ním a s lidmi z týmu dělá dobře. Já potřebuji od člověka i trochu empatie. Samozřejmě, občas mám já své pocity, on zase své a trochu se poškorpíme. Kdyby to ale bylo jinak, tak by to asi ani nebylo normální.
Letošní rok ale pro tebe nebyl jenom o závodění s Cliem. Opět jsi se totiž účastnil podniků mistrovství republiky v závodech do vrchu. Zde už jsi ovšem nezávodil s Cliem, ale s Mitsubishi Lancer WRC. Jak sis tedy užil závodění s výkonnějším vozem?
Na závodění s Mitsubishi jsem si počkal, protože jsem dlouho nebyl spokojen s jeho fungováním. Repliku tohoto WRC jsme připravovali téměř tři roky, takže jsme si s ní pěkně vyhráli. Pro mě bylo důležité to auto naučit v podstatě chodit, což se podařilo. Moc děkuji Romanu Krestovi. Když pozoruji fotky nebo onboardy, je vidět, že auto má velké rezervy a jeho nejsilnější stránkou je právě podvozek, který vyladil Roman.
S WRC jsem si to letos hodně užil. Na příští rok uděláme menší modifikace v oblastech, kde jsem se letos trápil. Každopádně je to dobře postavené auto. Myslím si ale, že ve své skupině má ještě na víc. Přesto dokáže zajíždět perfektní časy a porážet své konkurenty.
Vyžadoval přesun do nového auta i nějaké změny na tvé straně? Například změnu jezdeckého stylu nebo něco podobného?
Určitě. Mitsubishi má momentálně nějakých 650 koní a kroutící moment 800 newtonmetrů. Jsme na tom dobře i váhově. Dříve jsme se snažili auta stavět tak, aby byla divoká. Teď už se soustředíme spíše na jeho preciznost, hlavně aby fungoval podvozek. Čím je člověk zkušenějším závodníkem, tím více zraje. Okruhy mě hodně naučily. Díky nim dokážu i na kopcích zhodnotit, co od auta potřebuji a jak by mělo fungovat. A to je strašně důležité.
Nechybělo mnoho a do výkonnějšího auta jsi málem přešel také na okruzích. Před sezonou jsi totiž testoval vůz Audi RS3 LMS TCR stáje Aditis, nakonec sis ale s ním nezazávodil. Je možné, že budeš závodit s TCR v příštím roce?
Ohledně TCR určitě nic nevyšumělo. Letos jsem otestoval u stáje Janík Motorsport i Hyundai i30 a byl jsem mile překvapen. Auto fungovalo perfektně, což mě překvapilo. To samé auto jsem testoval před třemi lety a je vidět, že se u týmu hodně posunuli. Testoval jsem auto po Petru Semerádovi (letošní vicemistr TCR Eastern Europe – pozn. red.) i po Václavu Janíkovi. Vaškovo auto bylo nastavené tak, aby bylo spíše klidnější. U Semeráda to byla spíše rallyeovka, takže to fungovalo trochu jinak. Bylo to ale příjemné.
Všechny tyto věci jsou ale samozřejmě o financích. V životě mám nějaké množství investic a vždy si stanovím nějakou částku, kterou do nich chci dát. Věřím ale tomu, že se příští rok na nějakém závodě svezu. TCR je pro mě vábivé a ta auta jsou samozřejmě o dvě nebo tři úrovně dále než Clio.
Do něčeho určitě sednu. Sleduji vývoj u Audi, u Cupry i u Hyundai. Také koukám na tovární podporu a zejména u Hyundai je vidět, že se chtějí v TCR hodně etablovat a dělají pro motorsport hodně.
Je možné i pokračování v Clio Cupu a v závodech do vrchu?
Uvidíme. Člověk pozoruje například i finanční situaci. Clio mám k dispozici a když se mi s ním bude chtít jet nějaký závod, tak se s ním svezu. Vrchy pojedu rozhodně a na okruzích určitě také. Zatím ale nechci závazně říkat, jak co bude. Uvidíme, jaká bude finanční situace a co se bude dít v ekonomice.
Myslím si, že pro spoustu firem to bude složité a se spoustou lidí, které z okruhů známe, se už možná vídat nebudeme. Určitě ale přijdou zase noví. Budou společnosti, kterým se bude dařit a také společnosti, kterým se tolik dařit nebude. V závislosti na tom se bude samozřejmě měnit složení závodníků.
Foto týmu : Petr Frýba
Carpek Racing
