Roman Staněk: Kariéra na rozcestí
19letý Roman Staněk je již několik let jediným českým okruhovým závodníkem špičkové mezinárodní úrovně. Široko-daleko… Ve Formuli 4 demoloval konkurenci, ve Formuli 3 patřil mezi vítěze a letos postoupil do sfér, které před ním okusili jen Tomáš Enge a Josef Král: do FIA Formule 2. Život tu ovšem není lehký.
O motorsportu, kariéře a životě si Romanové Staněk s Klemmem popovídali v rámci Grand Prix Maďarska v Mogyorodu, kam se na mladého borce přijeli výjiměčně podívat jak přítelkyně, tak i hrdá matka.
RK: Poté, co jsem na ni chvíli bezvýsledně mluvil česky, tak jsem zde seznal, že máš italskou přítelkyni, Hannu. Kde vlastně žiješ?
RS: Žiju blízko Lagor di Maggiore nedaleko Milána. Jezdím za italskou stáj Trident a je to tak praktičtější.
RK: Jsi u týmu každý den?
RS: To ne, ale tak 3-4 dny před každým závodem tam intenzivně pracujeme na simulátoru.
RK: Jaké cizí řeči ovládáš?
RS: Anglicky a italsky se domluvím dost dobře. Mluvíme tak s Hannou. Nějaký čas jsem se učil i německy, nějak se to ale dál nevyvinulo.
RK: Kolik dní strávíš v Čechách?
RS: Málo. Letos jsem tam byl jen dvakrát, dohromady 10 dní…
RK: Se kterými soupeři si zvlášť dobře rozumíš a které jezdce znáš už déle?
RS: Mohu říci, že znám – až na málo výjimek – všechny jezdce, kteří tu v paddocku F2 a F3 jsou, již od našich společných časů v motokárách! Zvlášť dobře si pochopitelně rozumíme mezi piloty Tridentu. Bortoleto, Fornaroli…
RK: Jak vidíš Tvou bezprostřední budoucnost?
RS: Vlastně nevím, jak a jestli vůbec to půjde dál. Rád bych samozřejmě ve Formuli 2 zůstal a uspěl. Mým definitivním cílem je Formule 1. Letos mi ale zatím chybí výsledky, se kterými bych na sebe upozornil. V příštích závodech se prostě musí dostavit.
Jen to se postará o dostatek financí pro špičkový tým v roce 2024.
RK: Soustředíš se plně na motorsport, nebo pro svůj profesionální život máš i jiné možnosti a plány?
RS: Aktuálně jiné možnosti nevidím. Žiju jen pro svůj sport. Kvůli tomu jsem přestal studovat. Přiští rok až dva budou pro mou budoucnost rozhodující.
RK: Dovedeš si poředstavit jakousi alternativní kariéru závodníka například v amerických IndyCarech?
RS: Závodit v USA nebo třeba v Japonsku bych si dovedl představit. Také to ovšem stojí peníze…
RK: Do jaké míry financuje Tvou sezonu 2023 rodina?
RS: Na 100 procent. Podporuje mne výhradně táta prostřednictvím jeho tří podniků.
RK: Dovedeš si představit, že by se i z Tebe po ukončení sportovní kariéry mohl stát manažer v těchto firmách?
RS: Zatím moc ne. Ale možná, že tomu jednou tak bude…
RK: Jak hodnotíš průběh letošní sezony?
RS: Byly 3-4 závody, kdy naše auto bylo opravdu špatné. Teď jsme mákli a myslím, že se situace zlepšila. Potvrzuje to mé 6. místo tady v tréninku. O to více mě mrzí ta chyba v kvalifikaci, která vše pokazila. Myslím, že mám na to, jezdit pravidelně mezi nejlepšími pěti až osmi.
RK: Jak bys porovnal svou situaci v F4, F3 a F2?
RS: Na tomhle sportu mi nejvíce vadí ona závislost na formě týmu a auta. Způsobí to ohromný rozdíl. Myslím, že jsem jasně potvrdil, že když mám v dobrém týmu dobře připravené auto, tak dokážu beze všeho vyhrávat.
RK: Cítíš tlak být jediným reprezentantem své země v tomto sportu?
RS: Ne v tomto smyslu. Doposud mne podporoval výhradně táta a ani do budoucna mi Čechy jako země težko pomohou. Zemi tedy nic nedlužím. Naopak. Je to velmi tvrdé chtít uspět v tomto sportu a pocházet právě z Čech.
RK: Jak vidíš budoucnost motorsportu – zvláště v kontextu aktuální ekologické diskuze?
RS: Je sice hezké, že existuje nějaká Formule E a že Formule 1 chce od roku 2030 jezdit „neutrálně“. Lidé, kteří se takovými projekty ohánějí, by se ale nejdříve měli zamyslet nad tím, odkud a jakým způsobem pro své cíle zajistí „čistou“ elektřinu…
RK: Díky za rozhovor a nashledanou ve Formuli 2 v roce 2024!
Text a foto: Roman Klemm
