Lyže a motory – nevěřitelné paralely
Motorsport a lyžování (zváště speed-disciplíny) k sobě nemají daleko. Oba sporty vyžadují cit pro rychlost a ochotu riskovat. Nepřekvapí proto, že se již několik lyžařů pokusilo i o úspěch na asfaltu. Z těch nejznámějších lze jmenovat Angličanku Divinu Galicovou (olympionička to dotáhla až do kokpitu F1), Francouze Jeana-Clauda Killyho a Luca Alphanda, kteří startovali i v 24h Le Mans, nebo Rakušana Franze Klammera, který byl pilotem týmu Dr. Marka v DTM.
Mezi lyžařky, které by při první přílěžitosti usedli do kokpitu, lze zařadit i špičkovou rakouskou sjezdařku, 30letou Stefanii Venierovou. Druhá světového poháru ve sjezdu sezony 2018/19 ochotně oba sporty porovnala.
RK: Vstup do motorsportu stojí rodiče statísíce Eur. Jak to je s lyžováním?
SV: Jedna moje sezona sice nestojí 1,4 miliony, jako Sophii Florschovou v F3, také mí rodiče ovšem museli vše investovat do mé kariéry. Makali dnem i nocí a zanevřeli na vlastní ambice a volný čas.
RK: V motosportu je jezdec závislý na kvalitě materiálu. A ve Světovém poháru?
SV: Naprosto také! Mám technika, který se mnou v nastavení lyží a bot hledá setinky a tisícinky. Když se netrefíme, tak jsme bez šance.
RK: Jakou roli hrají sponzorské smlouvy?
SV: Nevyděláváme miliony, jako piloti F1, top5 našeho mistrovství ovšem může ze sportu žít. Jde o to, uzavřít dobré smlouvy s dodavately – já jezdím za Head. Na kombinéze jsou povoleni pouze mecenáši národního týmu, pro vlastní sponzory máme místo jen na přilbě. Říkáme tomu „Kopfreklame“. K tomu lze připočíst ceny za výsledky. První místo v závodě světového poháru znamená 40.000 Euro.
RK: Okruhoví závodníci tráví zimu na simulátorech, nebo závody v zámoří. A vy?
SV: Volné letní měsíce trávíme v posilovnách a kondičních soustředěních. Simulátory nepomohou – v květnu jsme byli na rakouském ledovci a od poloviny srpna jsme na sněhu v Chile.
RK: Rozdílem obou sportů je počasí…
SV: Neznám to jinak , než závodit v zimě. Když je hodně pod nulou, tak si prostě obléknu o svetr navíc. Teploty nad 35 stupňů nesu težce – natož mít 60 stupňů v kokpitu.
RV: Jak závodníci Grand Prix nebo Indy 500, tak i sjezdaři mají zvláštní postoj k rychlosti a jsou ochotní riskovat?
SV: Jsem asi trochu divočejší, než průměrná dívka. Bez rizika nelze uspět. Jezdím ale rozumně a pro úspěch bych zdraví nedala. Přestát sezonu bez zranění je nezbytné.
RV: Jak reagovali rodiče, když jsi přešla ze slalomu na mnohem nebezpečnější sjezd?
SV: Prostě se do toho se mnou navezli. Nemyslím ale, že je sjezd nebezpečnější, než jiné discipliny. Zranit se můžeš všude.
RK: Týmy F1 tvoří několik set členů – jak je to u Tebe?
SV: Mám jednoho servismana (technika), k tomu physiotherapeuta a kondičního trenéra. Mým nejdůleřitějším týmem ale je rodinné zázemí.
RV: Tak jako motorsport jsou i lyže extrémně individuálním sportem?
SV: Určitě! V Rakousku máme brutální konkurenci – využíváme především k tomu, abychom se navzájem bičovali k lepším výsledkům. Když stojím na startu, tak jde všechen teamwork stranou. Jsem odkázána na sebe a jedu na sebe.
RV: Před závodem si trať projedete asi jen jednou nebo dvakrát, zatímco jezdci formulí krouží po dráze tři dny… Dá se za takových předpokladé zajet neostro optimálně?
SV: O to intenzivnější je naše procházka dráhou. Vlastně nemá cenu, jí častěji sjíždět – pokaždé je jiná a plná překvapení. Tak je to i v závodě. Vždy se tam objeví něco nového – pro každou z nás je to ale stejný problém.
RV: Mezi automobilovými závodníky platí starý Nürburgring za nejobtížnější trať…
SV: U nás je to zmého pohledu Garmisch-Partenkirchen a Cortina d´Ampezzo.
RV: Když Bernie Ecclestone před několika lety prodal F1, tak prohlásil, že se vrhne na management světového lyžování. Víš o tom a co bys mu poradila?
SV: O Ecclestoneovi jsem neslyšela, mám ale několik nápadů, jak udělat náš sport atraktivnější pro diváky. Mimo měření času jízdy bych zavedla hodnocení skoků – jak dálku tak i jejich etstetiku. A bonusové body za zrychlení na stratu. K tomu bych zavrhla koncept národních týmů.
Zavedla bych namísto toho profesionelní nezávislé stáje, jako v F1 s možností přestupů a hledání sponzoringu.
RV: Co byly Tvé nejlepší a nejhorší okamžiky ve sportu?
SV: Ty nejlepší byly 2. místo v MS ve Svatém Mořici roku 2017 a letošní vítězství v Cortině. To nejhorší byla situace před 2 lety, kdy jsem netušila, jak má moje kariéra pokračovat. Nedovedu totiž závodit bez úspěchů. Nechápu soupeřky, které jezdí několik let, aniž by byly alespoň jednou na bedně.
RV: Prožila jsi období po-Coronového poklesu formy. Minulou sezonu jsi se opět dostala mezi vítěze. Jak jsi to zvládla?
SV: Přestala jsem se řídit radami, které nikam nevedly a znovu jsem se vrátila k mé dřívější „nedisciplinované“ životosprávě bez ovoce a zeleniny. Žiju a stravuji se zase jako normální lidi.
RK: Před lety nasazovala automobilka Audi některé lyžařky ve svých pohárových závodech…
SV: Byla bych první, která by do toho šla také! Miluji všechno co ve mně vzbouří adrenalin…
RK: Sleduješ aktuální motorsport?
SV: Jistě. Závody F1 si dávám od startu až do cíle a moc se mi líbí, jak se Sophie Flörschová bije mezi klukama v F3.
RK: Jaký je tvůj sportovní cíl pro sezonu tuto zimu?
SV: Alespoň jedna medaile při Mistrovství Světa 2025 v Saalbachu!
Foto v článku : Stefanie Venier a Sophie Flörsch.
Text a foto: Roman Klemm