Budíček pro Evropu: Podvody na trhu s ojetými vozy ve výši 215 miliard vyzývají k akci
Evropský trh s ojetými vozy dosáhl v roce 2024 hodnoty 15,5 bilionů korun, i nadále však čelí podvodným praktikám: u 4,9 % automobilů byly v roce 2024 odhaleny stočené kilometry a až 40 % vozů vykazovalo známky nepřiznaných škod.
Již před sedmi lety Evropský parlament odhadoval, že podvody s tachometry můžou způsobit roční ztráty ve výši 32 až 215 miliard korun. Novější studie uvádějí ztráty okolo 130 miliard korun ročně, řada případů však přitom zůstává neodhalena.
Kromě finanční ztráty představuje zatajená historie škod na vozidle pro řidiče skutečné bezpečnostní riziko na trhu s ojetými vozy.
Řešení pro boj s podvody v tomto sektoru již existují, jejich účinnost však vyžaduje spolupráci firem a veřejného sektoru napříč celou Evropskou unií.
GDPR v praxi: podvodníci zneužívají evropský model ochrany dat
Podvodníci na trhu s ojetými vozy těží z nastavení pravidel ochrany soukromí v některých členských státech EU.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) totiž definuje pojem „osobní údaje“ velmi široce, což v praxi komplikuje sdílení informací mezi společnostmi, které pracují s daty o automobilech – a to i v případech, kdy je riziko zásahu do soukromí minimální.
„Evropa má příležitost sladit ochranu osobních údajů s potřebami trhu, tj. s poskytováním skutečně účinných nástrojů, které nám – evropským scaleupům – umožní dále růst a především obstát v celosvětové konkurenci. Finance přitom nejsou univerzálním řešením – EU musí také liberalizovat svůj přístup k datům a jejich využívání, a to zejména v případech, kdy při změně vlastnictví dochází k informační asymetrii.
V okamžiku, kdy automobil změní svého majitele, začínají související informace zaostávat za fyzickým objektem, přestože zájem spotřebitele o tyto údaje trvá a má své opodstatnění. Data se tedy musí s vozidlem napevno propojit. To však vyžaduje komplexní řešení řady volněji souvisejících problémů, jako je například roztříštěnost dat a jejich přenositelnost při změnách vlastnictví vozu,“ uvádí Rokas Medonis, generální ředitel litevského scaleupu carVertical, který poskytuje přehledy historie vozidel.
Podle něj je v dnešní době boj proti podvodníkům na trhu s ojetými automobily mimořádně složitý. „Státy si svá data o ojetých vozech ne vždy vyměňují, dostupné záznamy o škodách či počtu najetých kilometrů často nejsou digitalizované, chybí jednotný přístup ke sledování prodejů vozů v rámci EU – a to vše podvodníkům nahrává. Spotřebitelé i poctiví prodejci tím trpí, zatímco ti nepoctiví z toho těží,“ dodává R. Medonis.
Exportovaná vozidla bez transparentních dat = riziko pro spotřebitele
Ani členství v systému EUCARIS (European Car and Driving Licence Information System) nebo pokročilé systémy sledování vozidel zaměřené na vnitřní trhy – například v Německu, Itálii, Belgii nebo Nizozemsku – přitom nezaručují otevřený přístup k údajům o historii exportovaných automobilů.
Německo, největší vývozce ojetých vozů v EU, každoročně exportuje téměř dva miliony vozidel. Oficiální obchodní statistiky však tento objem podhodnocují až šestinásobně. Země přitom s odvoláním na GDPR poskytuje jen velmi omezené množství informací. Německý úřad pro motorová vozidla (Kraftfahrt-Bundesamt / KBA) sice provozuje sofistikované registrační systémy, které historii automobilů sledují velmi detailně, avšak plný přístup k těmto datům zůstává omezený a není možné jej využívat k ochraně veřejných zájmů.
Belgie a Nizozemsko zaujímají obdobný přístup. Přestože mají k dispozici vyspělé systémy typu „Car-Pass“, „Nationale Auto Pas“ či „Dutch vehicle authority“ (RDW), které podvody se stáčením počtu najetých kilometrů na domácích trzích prakticky eliminovaly, o exportovaných vozidlech neposkytují kupujícím z ostatních evropských států komplexní informace, a vystavují je tak zbytečnému riziku.
Stejně tak ani Itálie obvykle své záznamy o poškození ojetých vozidel s ostatními státy EU nesdílí.
Tento přístup některých evropských zemí, které upřednostňují svůj domácí trh na úkor ostatních, však oslabuje ochranu spotřebitelů na celoevropské úrovni a podrývá cíle jednotného trhu. Vzhledem k tomu, že se navíc velké množství ojetých automobilů dováží právě z těchto západních zemí, nedostatečná dostupnost informací ohrožuje zákazníky z ostatních států, především těch východoevropských.
Inspirace ze severu: transparentnost a ochrana dat
EU má přitom k dispozici velmi dobrý příklad, jak lze transparentnost a zabezpečení soukromí skloubit.
Švédsko a Finsko dokázaly nastavit podmínky tak, aby chránily zájmy nejen svých domácích spotřebitelů, ale i všech zahraničních zákazníků.
Obě dopravní agentury, jak z Finska, tak Švédska (Swedish Transport Agency a Traficom), umožňují všem kupujícím snadno získat veškeré klíčové údaje o historii vozidel, a to včetně počtu najetých kilometrů, změn vlastnictví a výsledků technických kontrol. Zásadní přitom je, že všechny tyto informace zůstávají přístupné i po exportu automobilu do jiných států a obě země je i nadále poskytují dalším zájemcům.
Také Velká Británie zpřístupňuje své záznamy o ojetých automobilech široké veřejnosti, což podporuje rozvinuté kontrolní mechanismy, které pomáhají chránit spotřebitele před podvody. Ačkoliv je britský trh převážně orientovaný na domácí prodeje, jeho model sdílení dat je příkladem úspěšného propojení ochrany soukromí a transparentnosti.
Čas na jednoznačná pravidla a otevřený přístup k datům v rámci celé EU
Pro funkční a účinnou ochranu spotřebitelů je nutné, aby EU jasně definovala a sjednotila vztahy mezi nařízením o datech (Data Act), směrnici o otevřených datech (Open Data Directive) a GDPR. Transparentní, celoevropský rámec určující přístup k údajům o ojetých vozidlech by významně napomohl k omezení počtu podvodů, k posílení důvěry a k naplnění cílů férové digitální ekonomiky.
„Jednoznačná pravidla a efektivnější sdílení dat ochrání kupující, podpoří poctivé firmy a posílí evropskou digitální ekonomiku. Otázka přitom zní: je důležitější za každou cenu chránit data, která neodhalují osobní informace, ale pomáhají spotřebitelům zjistit skutečný stav vozidla, anebo chránit prodávající, kteří se snaží zatajit podstatné skutečnosti?“ ptá se Rokas Medonis.
PR