S bývalým jezdcem F1 Philippem Alliotem jsem se blíže seznámil v létě roku 2025 při podniku Minardi Days v Imole. Mimo jiné mi tam vyprávěl o tom, jak blízko měl roku 1989 k tovární smlouvě se Scuderií Ferrari: „Při velké ceně Itálie v Monze roku 1989 jsem věděl, že mě má v hledáčku Ferrari. V kvalifikaci šlo vše super. Na Larroussově Lole-Lamborgini jsem zajel 7. čas.
Hned úvodem závodu jsem ale šel do hodin a Italové se u mě poté už neozvali…“ Francouz mě tehdy nepřímo navedl na návštěvu Grand Prix de France Historique 2026 v Le Castelletu: „Tam s Ferrarim-F1 poprvé pojedu. Majitel modelu 412 T1 mi nasazení v jeho 12válci potvrdil.“
Alliotovi jsem slíbil, že budu u toho, jestli k tomu dojde. V květnu 2026 jsme se tedy v paddocku okruhu Paula Ricarda setkali znovu a Philippe tam od pátku nedočkavě kroužil kolem „rudé bohyně“, o které mi její německý majitel prozradil: „Je to šasi číslo 154. Roku 1994 s ním jezdili Alesi a Berger. Vůz stačil dvakrát na stupeň vítězů a naposledy startoval v Japonsku.“
V sobotu s vozem jezdil Matias Lauda a Alliot se musel spokojit s jeho LC-Lolou-Ford z roku 1987. V neděli 10. května 2026 se ale jeho sen splnil a poprvé mohl naostro projet vůz F1 z Maranella. Na splnění tohoto snu musel po propásnuté šanci v Monze čekat 37 let – a já byl od jeho prvních metrů skutečně u toho…
Text a foto: Roman Klemm