Do startovních listin se vrací jméno Vitver. Tentokrát Matyas.
Do startovních listin závodů, nejen v tuzemsku, se vrací jméno Vitver. Ve stopách svého otce Vladimíra, známého a úspěšného vrchaře, který se před pár lety „odmlčel“, začíná kráčet jeho jedenáctiletý syn Matyas. První krůčky ve světě rychlých kol našlapuje vzhledem ke svému věku v motokárách. A hlavně – už umí i vyhrávat.
Více již přímo s Matyasem Vladimírem Vitverem, kterému v týmu říkají Maty.
K závodění tě přivedl táta, s kterým jsi asi ještě i v kočárku jezdíval na závody do vrchu?
Ano, od malička, jak mi to i vypráví, jezdím s taťkou po závodech do vrchu, ale i po okruzích sprint a vytrvalost, společně jsme koukali na videa a já snil, že jednou budu závodit, jako on, a budu zažívat to, o čem jsme spolu na závodech mluvili, a budu mít stejnou kombinézu a přilbu, jako táta.
A odkdy tedy sám závodíš a s čím?
Nejdříve mě taťka dal na hokej s tím, že se musím naučit periferní vidění, reflex, mít fyzičku a že se na ledě naučím i dýchat a podobně. Ale na motokárách jsem začal jezdit v osmi letech. Tátovi mechanici a kluci z dílny mi postavili takovou káru do Dřevíče a jezdil jsem tam dvakrát týdně na trénink.
A pak jsem začal jezdit na tratích českého mistráku a venku, chtěl jsem zrovna do šedesátek, ale táta byl proti, s tím, že se musím naučit ne jen znát vlajky, ale umět na ně i reagovat a vyhnout se kolizím a tak … Docela mě s tím štval…. K tomu jsem začal již testovat 60ku, takže jsem vždy o víkendu jezdil na dvou kárách…
Tak tedy rok ve školní 50, druhý rok jsem se učil s technikou EASY-60 a třetí rok opět s EASY-60 a testoval jsem již káru pro další sezony Mini-60.
O motokárách se toho u nás v Česku až tak moc zřejmě nepíše a neví…Takže přibliž nám, co se vlastně v této disciplíně jezdí a jak jsou rozděleny.
Je to takové kapové – pohárové závodění na podvozcích Birel Art a s motory BMB – a jmenuje se to EASY. V České republice závodíme ve dvou základních šampionátech. První je český mezinárodní mistrák Czech Kart Open Cup a pak mezinárodní Moravský pohár. V Itálii se jede italský mistrák Easy a k tomu ještě něco jako pohár DAI Trophy. Pak jsou během sezony vypsané volné závody, jako je třeba Evolution Doble Trophy, Winter Cup a tak.
Jel jsem letos jel tři závody v italském mistrovství v Itálii, protože táta říká, že v ČR se jezdit nenaučím a že to je dobrá příprava na český mistrák. Táta se Sebíkem naplánovali, že pojedeme český mistrák a Dai Trophy, ale nakonec jsme to kvůli škole a kvůli tomu, že se v kalendáři prolínaly datumy závodů, rozhodli pro český mistrák a moravský pohár a závody venku jen, pokud jsem měl zmáklou školu.
Jak říká táta, tak jsem vyhrál, co jsem ve své první ostré sezoně vyhrát mohl a to i potom, co jsem slyšel, jak jeden pán řekl Sebikovi, že mě vyhrát mistrák nenechá, že tam jsou služebně starší… To jsem nechápal, myslel jsem, že vyhraje ten, kdo je první v cílí a že jsem makal, aby to tak bylo.
Taťku to strašně naštvalo a po celý víkend se radši hlídala kára, nikomu nevěřil a do konce sezony byl hodně agresivní.
Táta mi na to říkal, že se na ty blbý hloupý mám píp píp …. Že pokud se podívají na výsledky z předchozích let ostatních, že my máme správnou rychlost a že ty ubrečený jedou jen pomalu. Každý závod nám rozebírali káru, motory, nebo nám těsně před jízdou vyměnili palivo a to tak, že již nešlo ani zkontrolovat nastavení motoru k benzínu. Táta říkal, podívej, ti chytřejší již neremcaj, ale kopírují tvoji práci tělem, a ostatní věci, co jsme tě na zimní přípravě naučili.. Ale je to fyzicky náročné a tak to málokdo vydržel dělat po celý závodní víkend.
Moje kára EASY 60 technickou vždy prošla. Taťka a Sebik mi ji vždycky suprově přichystali, jsou boží. A jak kluci v SVC-čku říkají, historie se neptá na hloupé kecy, ale na konečné výsledky.
– P1- v Mezinárodním mistrovství České republiky a kapu jsem vyhrál v sezoně nejvíce kvalifikací
– P1- V Mezinárodním mistrovství moravského poháru jsem byl první.
– P2- Světové Finale Easy v Italii, kde bylo cca 50 závodníků z celého světa
– P1- Třinec a Evolution Doble Trophy – dvojzávody
– P26- italský mistrák, kde jsem jel jen 3 závody ze 7, ale tento šampionát nebyl co do umístnění pro nás důležitý, ale sloužil jen jako trénink.
No a na závěr sezóny jsi zkusil silnější motokáru… Co konkrétně a jaký šampionát? A jak úspěšně?
Táta se mě snaží to dělat tak, že když jedu jednu třídu nebo kategorii, že mě u toho již posadí do silnější káry, abych si nachytal jiné rychlosti a brzdné body. A tak jsem vždy před závody EASY trénoval i Mini-60. Táta nechce, abych šel do stovek, říká, že to je nákladná třída, ale o ničem do budoucna. Koupil mi na rok 2022 také Miníka od Birelu. Plán byl testovat a naučit se s ním v sezoně 2022 a sezónu 2023 jet s touto károu MINI-60.
Bohužel nás v tom nechali vykoupat, přislíbená technická pomoc nepřišla a já se na trati jen trápil a ztratili jsme šest měsíců přípravy na novou techniku. To byl jeden z důvodů, proč jsem na prvním závodě s MINI mezi Italy dostal „nařezáno“.
Hledalo se řešení. Mini byla jasná volba, táta nejdříve hledal řešení v Čechách, snažil se to skloubit – škola, abych byl s kluky, co znám, a se závody v zahraničí a aby nebyla jazyková bariera. V září za mnou přišel s dotazem, zda chci a dám to závodit, jako hlavní program v Italii WSK a případně jiné série. Že tomu již v Čechách nerozumí, než by to řešil dál, že radši prodá ledvinu, pokud by na to neměl, a půjdu jako tovariš do světa…..
Že ty splašený trubky nikdy nejezdil a toto je již jiná liga, a co mohl, to mi předal a že pokud chci naučit závodit a dát to i psychicky, je jediná volba přejít do Itálie. Že to sice bude obnášet hromadu komplikací od školy i volného času pro všechny, ale že se mám rozhodnout a dát mu večer vědět. A já se rozhodl, že ano.
Naznačuje to tedy přestup již pro nadcházející sezónu 2023??
Ano, je to tak – přestup do italského teamu, jméno zatím do 18.12. nemohu sdělit. Testoval jsem s nimi již dvakrát a moc se mi to a týmu líbilo. Táta si dělá srandu, že jediný, co tam vidí, že dělají špatně je, že mají bílo modré týmové barvy, ale že to nějak skousne.
Jinak se nic nemění. Do týmu přejdu i se svým ne jen mechanikem Sebastianem Siwulou, maminkou manažerkou na vše i na stravu…. Včetně školy. A s taťkou, který na vše dohlíží a pořád vymýšlí, co a jak, jak se mohu zlepšit a jak mi připravit techniku, aby vše fungovalo, a taky, jak říká, aby nás také nikdo neojebal…….
Pojedeme již s velkými kluky, co mají zkušenosti v evropské sérii WSK, kde pro nás bude úspěch probojovat se do nedělních závodních jízd. A pokud se to nebude křížit, tak pojedu také mezinárodní seriál Autoklubu – český mistrák, tady pořád hledáme zázemí, ale táta říká, že když nic nenajde, opráší svoji doprovodnou techniku z vrchů SVC GROUP a založí v kárách nový tým.
A po motokárách vrchy nebo okruhy ? – Pokračování a dokončení rozhovoru brzy….
Díky za rozhovor a ať se daří :-))
A vše nejlepší k pátečním narozeninám :-)))
Pavel Jelínek
Šéfredaktor Motor-MAX.cz
Odkazy na tým:
https://www.facebook.com/matyas.vitver
www.svcracing.cz
svcracing@svcgroup.cz
svc@svcgroup.cz
