Legendární motocyklový závod 24 hodin Le Mans vyhrála YOSHIMURA SERT MOTUL Suzuki.
Karel Hanika s týmem Yamalube YART Yamaha i po pádu na stupních vítězů.
Letošní 47. ročník Le Mans, úvodní podnik čtyřdílného seriálu Mistrovství světa vytrvalostních motocyklů je minulostí. Jaký byl si připomeneme v následujících řádcích.
Celkem 48 týmů se postavilo na start věhlasného závodu, každý z jezdců má sen jej alespoň jednou v životě vyhrát, každý z týmů chce na stupních vítězů držet v ruce dobře známý, velký sloupový pohár, který byl divákům představen při startovní proceduře. K tomu ale vede trnitá cesta, týmy musí překonat spoustu překážek, které jim v průběhu celého jednoho dne nachystá technika, pneumatiky, počasí nebo vlastní chyby.
I pokud vše klape jak má, tak je potřeba velká dávka štěstí, aby to nakonec dopadlo. Necelých dvacet minut před startem se na startovní rovince postavili zástupci týmů do tradičních řad a mohl tak začít slavnostní ceremoniál, při kterém se na cílovou čáru vrátila výše zmíněná vítězná trofej.
Poté za úchvatné atmosféry zaplněných tribun zazněla hymna Francie. Start závodu byl naplánován na třetí hodinu odpolední, jako startér byl pozván americký herec Norman Reedus.
Teplota vzduchu před startem byla na 11 stupních s tím, že během noci měla klesnout ke dvěma stupňům. Startovalo se za celkem slunečného počasí, na pole position byl připraven rakouský tým YART Yamaha, který na své motorce, jako obhájce loňského titulu vozil číslo 1, místo obvyklé sedmičky.
Do prvních kol, které se jely v mírně opatrnějším duchu, jako při loňském klání, však nejlépe vyrazila s číslem 12 Yoshimura SERT Motul, pronásledovaná F.C.C. TSR Hondou France #5, Yamahou YART #1 a Kawasaki Webike #11 pilotovaná nestárnoucí legendou vytrvalostních závodů Grégory Leblancem.
Po pěti minutách začal gradovat krásný souboj o první pozici mezi Niccolò Canepou a Greggem Blackem. A i když se vytrvalostní závod v žádném případě nevyhrává v prvních kolech, tak první stint je vždy velmi důležitý, aby se jezdci na trati, s členy týmů v boxech dostali do správného tempa.
První spadnuvší byla motorka týmu Artec #199, v rychlém sledu se poté ocitl na zemi motocykl #45 Metiss z kategorie Experimental a ze třetího místa Joshua Hook s F.C.C. Hondou France a po pár dalších okamžicích se na výletě v kačírku objevil motocykl #4 TATI TEAM BERINGER s Randy Krummenachrem v sedle. Takové byly dramatické chvíle první půlhodiny.
Karel Pešek z uskupení UNISERV MOTO82 měl velmi podařený start a posunul se ze 44 pozice na 31. místo. Slovenský tým MACO RACING jel na 36. pozici, když za řídítky motocyklu Yamaha seděl Martin Choy. Během přípravy ne tento zahajovací závod sezony 2024 se slovenskému týmu nevyhnula smůla, protože se zranil jejich první pilot Martin Vugrinec.
Po zhruba třičtvrtě hodině jízdy začaly první zastávky v boxech. Po prvním stintu měly
dva vedoucí motocykly YART Yamaha a Yoshimura SERT Motul náskok necelých 25 sekund. Třetí byla Honda Viltaïs #333 (Florian Alt, Steven Odendaal, Leandro Mercado).
U kategorie Formula EWC dochází při zastávkách v boxech nejen k výměně jezdce a dotankování, ale i k přezutí obou pneumatik, což se u kategorie Superstock provádí jednou za tři stinty. Karel Hanika se dostal za řídítka Yamahy týmu YART hned po Niccolò Canepovi a s Etiennem Massonem, který na Suzuki týmu Yoshimura SERT střídal Gregga Blacka pokračoval v souboji o vedoucí pozici. Další nešťastný moment přišel pro F.C.C. Hodnu France, když po pětašedesáti minutách absolvoval těžký pád Mike Di Meglio.
Na čtvrtém místě jel tým KM 99, pátý byl stroj #37 BMW MOTORRAD, šestá Kawasaki Webike #11, sedmá Honda TATI Team Beringer Racing #4, na osmém místě první motocykl kategorie Superstock #55 NATIONAL MOTOS Honda, devátý TECMAS MRP BMW #9 a desítku uzavíral tým hasičů, tady #18 TEAM18 SAPEURS POMPIERS.
Mike Di Meglio ke svému pádu poznamenal:
„Dával jsem si pozor, ale nemáme žádnou přilnavost na zadním kole.“ Netlačil jsem, protože s plnou nádrží paliva na začátku stintu musíte zvládnout brzdění, takže jsem se staral o to, v jakém okamžiku předjet soupeře, ale najednou ztrácím předek. Závod je ještě dlouhý, takhle začínat není dobré, ale zachováváme klid.“
Další pohromy pro sestavy, které měly ambice na vítězství nebo stupně vítězů přišly před hodinou. V té době vedoucí Gregg Black havaroval na výjezdu z esíčka du Garage Bleu kvůli problému s kontrolou trakce, Yoshimura SERT Motul Suzuji byla na opravě v boxu čtyři kola a největší soupeři Karla Haniky, Marvina Fritze a Niccolò Canepy klesli na sedmnáctou příčku.
Ještě před tím postavil Steven Odendaal před boxy Hondu Viltaïs Racing #333 s poruchou motoru. Těsně po 19. hodině spadl Randy de Puniet z týmu KM99, který byl v té době na třetím místě, po opravě se vrátil na trať a klesl v pořadí na 11. místo, se ztrátou třech kol na pozici před pádem.
Zklamání také nastalo pro tým 33 Louit April Moto, který v Le Mans začínal s obhajobou titulu FIM Endurance World Cup, ale brzy po půl osmé byl nucen odstoupit pro mechanickou závadu (poškozený chladič).
Florian Alt poznamenal, že jeho tým Honda Viltaïs Racing si „nezasloužil“ poruchu motoru, která ho připravila o možné umístění na stupních vítězů ve druhé hodině závodu 24 Heures Motos. Nejlepší nezávislý tým v mistrovství světa vytrvalostních závodů FIM byl v prvních fázích závodu na třetím místě.
„Opravdu, opravdu nejsem šťastný, protože jsme si to nezasloužili, v testu jsme neměli žádné problémy, loni jsme neměli žádné problémy a tentokrát to byl materiál, který nebyl v našich rukou. “ řekl německý jezdec Alt . „Opravdu je mi líto mechaniků, odvedli úžasnou práci, přestavěli motor za dvě hodiny, aby se pokusili pokračovat, ale ve skutečnosti to nebylo možné.“ Byli jsme tak rychlí, byla to prostě smůla, ale určitě se vrátíme.“
Guillaume Antiga, součást čtyřčlenné sestavy 33 Louit April Moto, řekl: „ Po havárii mého týmového kolegy Flavia Ferroniho je chladič rozbitý, teplota motocyklu je příliš vysoká a není možné pokračovat v závodě.“
Jak už bývá zvykem, součástí závodů Endurance jsou i silné lidské příběhy.
Jeden takový úžasný „napsal“ Gino Rea. Před dvěma lety při tréninku v japonské Suzuce Gino těžce havaroval a nebylo vůbec jasné, jestli se dokáže vrátit do normálního života, natož na závodní motocykl. A Gino to s ohromnou vůlí a s obrovskou dávkou mentální i fyzické síly dokázal.
Minulý rok mu bylo umožněno objet na motocyklu v Le Mans před startem čestné kolo a letos se už jako přímý účastník vrátil do ekipy týmu Wójcik Racing Team v kategorii Superstock, který přešel z Yamahy na Hondu.
Gino Rea popsal svůj návrat na trať:
„Obecně je to pozitivní, protože jsem se cítil dobře, hlava byla dobrá, jízda byla dobrá a tempo bylo v pořádku. Bohužel jsem v prvním kole havaroval, bylo to naprosto nečekané, v prvním kole jsem měl problém s brzdami.
Snažil jsem se to upravit v každé zatáčce, ale neměl jsem ten správný pocit. Šel jsem na brzdy, ale ty nefungovaly. Děkuji všem, kteří mě během rehabilitace podporovali, jinak bych tu nebyl.“
Osmá hodina je první zásadní okamžik v závodě, který se jede 24 hodin, protože se rozdávají první bonusové body za pořadí. Posádka, která má motocykl na prvním místě bere 10 bodů, druhá devět až postupně k desáté pozici, za kterou je přidělen jeden bod.
A proto, že po osmi hodinách vedl rakouský YART, získal 10 bonusových bodů právě tým s Karlem Hanikou v sestavě. Těchto deset bodů přidal k předchozím pěti, které tým získal za výhru v kvalifikaci. Druhý v kategorii Formula EWC pokračoval tým BMW Motorrad World Endurance, třetí Kawasaki Webike Trickstar, čtvrtá již byla Yoshimura SERT Motul, za ní TATI Team Beringer, KM99, Team Bolliger Switzerland, nováček této kategorie BMRT3D maxxess Nevers, Motobox Kremer Racing a desátý MACO Racing.
Karel Hanika po svém prvním nočním stintu řekl:
„Není to tak špatné. Cítil jsem se s motorkou a také s pneumatikami velmi dobře, možná lépe než v předchozích trénincích. Je velmi obtížné udržet konstantní tempo kvůli veškerému provozu. V těchto podmínkách, zejména ve tmě, musíte být opravdu opatrní, abyste nebyli příliš vzrušení při předjíždění pomalejších jezdců, takže je lepší počkat na další zatáčku.
Někdy čas na kolo skáče nahoru a dolů, ale když jsem sám, cítím se pohodlně a motorka funguje skvěle.“
V kategorii Superstock vypadalo pořadí následovně: vedl tým National Motos Honda, následovali Chromeburner-RAC41-Honda, Team Slider Endurance, Team Aviobike by M2 Revo, 3ART Best of Bike, nový tým EWC Team Étoile, Honda No Limits, TRT27 AZ Moto, ADSS97 a Junior Team Le Mans Sud Suzuki.
Honda No Limits byla nucena ve 2:00 odstoupit pro dřívější havárii Alexise Masboua.
Po dvanácti hodinách se již Yoshimura SERT Motul Suzuki krátce probojovala na třetí místo. Před půl čtvrtou těžce havaruje Max Melzer z týmu MACO Racing.
Další bonusové body při čtyřiadvacetihodinovém závodě se rozdávají po 16-ti hodinách.
Jezdci rakouského YARTu Niccolò Canepa, Marvin Fritz a Karel Hanika byli těsně před touto hranicí ve vedení s náskokem čtyř kol, před trojicí týmu BMW Motorrad World Endurance Sylvainem Guintolim, Illyou Mykhalchykem a Markusem Reiterbergem.
Schválně nepíšu v pohodlném nebo dostatečném náskoku, protože v Mistrovství světa vytrvalostních motocyklů takový pojem neexistuje. Závod končí šachovnicovou vlajkou a za dobu dvacetičtyřhodin se toho může stát a stává opravdu hodně. Mnohokrát jsme již byli svědky toho, jak do konce závodu zbývalo pár minut a došlo k pádu vlivem technické závady nebo k výbuchu motoru a podobně.
Bohužel peripetie se nevyhnuly ani do té doby vedoucímu týmu YART, když za řídítky seděl Karel Hanika, který s motocyklem Yamaha upadl. Deset bodů tak získala Yoshimura SERT Motul, která se úctyhodným výkonem a i díky problémům soupeřů vrátila na průběžné první místo, devět bodů získala Yamaha YART, která se ale později propadla vlivem opravy, která trvala 18 minut na čtvrtou příčku, třetí byl tým BMW, čtvrtá Kawasaki Webike Trickstar a pátý TATI Team Beringer Racing.
V kategorii Superstock získává dalších deset bodů do Světového poháru podporovaným Dunlopem #55 National Motos Honda, druhé místo i nadále zaujímá Chromeburner-RAC41-Honda, třetí 3ART Best of Bike. Na čtvrtou pozici se zpět probojoval Tecmas-MRP-BMW Racing Team poté, co Hannes Soomer ve 22:35 těžce havaroval, pátý je Aviobike by M2 Revo, šestý juniorský tým Le Mans Sud Suzuki, sedmý nováček EWC TCP Racing, osmý JMA Racing Action Bike, devátý TRT27 AZ Moto v sestavě s Michaelem Dunlopem a nejlepší desítku uzavíral tým 18 Sapeurs Pompiers.
Karel Hanika si při nedělní ranní havárii poranil rameno a jeho týmoví kolegové Niccolò Canepa a Marvin Fritz se rozhodli dokončit závod jako dvojice.
Yoshimura SERT Motul za přispění jezdců Gregga Blacka, Dana Linfoota a Étienna Massona dosáhla na vítězství v prvním podniku Mistrovství světa vytrvalostních motocyklů 2024 a navázala tak na výhru ve finálovém klání v loňském zářijovém Bol d’Or, který rozhodoval o titulu. Vítězná posádka zvládla za celý závod urazit porci 857 okruhů.
Na druhé pozici zakončil velmi náročný závod tým BMW Motorrad World Endurance. To, co se rýsovalo jako dokonalý začátek pro Yamalube YART Yamaha Official Team, obhajobu titulu EWC, skončilo nakonec třetím místem. Rakouský tým vytvořil nové rekordy na kolo jak v kvalifikaci, tak v závodě a vedl až do netypické chyby Karla Haniky v chladných podmínkách.
„Vždy je dobré dokončit závod, ale cílem je vyhrát,“ řekl Black. „Vyhráli jsme v letech 2021 a 2022, ale tyto závody byly o něco jednodušší, protože jsme si ke konci mohli odpočinout. S YART jsme byli docela rychlí, ale při havárii jsme klesli dost daleko dozadu a museli jsme tlačit až do konce. BMW a YART měly problémy a skončili jsme ve vedení závodu, když jsme si na papíře mysleli, že skončíme třetí nebo druzí. Ale už jsme nedělali chyby a tlačili dál.
Nakonec jsme měli na BMW jen jedno kolo, takže jsme se nemohli uvolnit. Je úžasné být zpátky na prvním místě, prostě úžasné. Dan, Étienne a celý tým odvedl skvělou práci celou zimu, ukázali jsme svou rychlost a pomstili se za loňský rok.
Je to prostě úžasné.“
Pro Linfoota bylo jeho první vítězství v EWC perfektním způsobem, jak začít svou kariéru jako jezdec Yoshimura SERT Motul. „Poslední stint jsem nad vším příliš přemýšlel, slyšíte každý hluk motoru, předčasně krátce řadíte, podřazujete s trochou prostoru,“ řekl Dan Linfoot. „Bylo to těžké, ale jel jsem pod limitem, našel pěkný rytmus a držel hlavu. Je to úžasné, nemám slov, můj první závod s týmem, v domácím závodě týmu. Jsem vděčný všem, že mě přijali do týmu a pomohli mi se vším, co potřebuji.
Je to prostě neuvěřitelný den.“
Reiterberger, kterému sekundovali na druhém místě Illya Mykhalchyk a nováček týmu BMW Motorrad World Endurance Team Sylvain Guintoli, řekl: „Měli jsme problém s výfukem, ale druhé místo je pro nás stále velmi dobrá pozice a nevzdali jsme se. Přes noc byla neuvěřitelná zima, chladněji než loni. Měl jsem pod rukavicí další rukavici a pod oblekem teplou vestu, ale pořád byla super-super zima, hledí bylo zamrzlé a opravdu jsem necítil prsty při brždění.“
„Mého týmu je mi skutečně líto, protože si dávám pád za vinu, měl bych být v těchto podmínkách opatrnější,“Abych byl upřímný, opravdu neznám důvod havárie, musíme to analyzovat.“ Moji týmoví kolegové odvedli úžasnou práci, aby nás dostali zpět na pódium, ale je velká škoda, že jsme nemohli bojovat o vítězství.
Pravděpodobně jsem mohl pokračovat, ale s mým ramenem by to bylo trochu riskantní. Stav není nejlepší, takže jsme se rozhodli pokračovat pouze se dvěma jezdci“, řekl Karel Hanika.
V kategorii FIM Endurance World Cup zvítězil tým National Motos Honda s bratry Sébastienem a Valentinem Suchetem ze Švýcarska a Guillaume Raymondem z Francie.
Stupně vítězů doplnili Chromeburner-RAC41-Honda a 3ART Best of Bike.
Tým s kazašskou licencí Uniserv Moto82 a slovenský MACO Racing závod nedokončili.
Jaký tedy byl závod 24 HEURES MOTOS 2024? Napínavý, úchvatný a i když poměrně dost chladný, tak si jej nenechalo ujít 78 800 fanoušků, pro které je tato nádherná motocyklová disciplína oblíbenou podívanou.
Připomeňme, že druhé kolo se jede na okruhu Spa-Francorchamps (Belgie) v termínu 6.-8. června, třetí se stěhuje z Evropy do Japonska na okruh Suzuka a je na programu 18.-21. července a finále 45. sezóny FIM EWC se uskuteční v Bol d’Or na okruhu Paul Ricard ve Francii 12.-15. září.
Rozšíření kalendáře o pátý závod se tedy prozatím nepovedlo, i když je to pro promotéra Warner Bros Discovery Sports dlouhodobým cílem. Naopak došlo ke změně formátu u belgického podniku, který se jel v předchozích dvou sezónách jako dvacetičtyřhodinový, nyní tedy nově kvůli značným finančním investicím bude délka upravena na pouhých osm hodin.
Máme tedy v kalendáři dvě akce o délce 24 hodin („otvírák Le Mans + finále Bol d’Or), a dvě akce o délce osmi hodin (Suzuka + SPA). Očekává se, že ušetřené náklady ze SPA by se měly promítnout ve startovní listině v Suzuce, kde by mohl startovat větší počet týmů a v podstatě to samé platí i pro závod v Belgii.
Jestli tomu tak opravdu bude se dozvíme v dalším průběhu sezóny.
Pořadí po 8 hodinách (8)24 Heures du Mans Motos – 24 heures Motos – Hour by hour Classifications – Temporary Ranking after 8 Hours
Pořadí po 16 hodinách (16)24 Heures du Mans Motos – 24 heures Motos – Hour by hour Classifications – Temporary Ranking after 16 Hours
Konečné pořadí (C)24 Heures du Mans
Text a foto: David Vychopeň / Motor MAX
Zdroj: FIM EWC