Sit-In-Test v Shadowu-Ford DN12
Když jsem ho v boxech Imoly při letošním „Minardi Day“ objevil, tak mi bylo jasné, že se musí stát „obětí mého dalšího Sit-In-testu“: jedinečný Shadow DN12! Oslovil jsem majitele a ten neměl nic proti článku o jeho právě restaurovaném skvostu.
Proč je tento vůz tak zvláštní? Jedná se o poslední vůz věhlasné Anglo-Americké značky F1, Shadow. Tajuplný Don Nichols nasadil své vozy v Grand Prix poprvé roku 1973 a od sezony 1974 patřily zejména s geniálními piloty jako byli Jean-Pierre Jarier a Tom Pryce k nejrychlejším. Po jediném vítězství značky, o které se roku 1977 v Rakousku postaral Alan Jones, ovšem nastal úpadek. Britská frakce týmu vedená Jackie Oliverem a Alanem Reesem se od Nicholse odštěpila a založila vlastní tým jménem Arrows.
Od sezony 1978 byla účast Shadowu v mistrovství světa již jen bojem o přežití.
Pro poslední body dojel Nicholsovi koncem roku 1979 ve Watkins Glenu nezapomenutelný Elio de Angelis. Američan poté ztratil o F1 zájem a stáj převzal miliardář z Macaa, Teddy Yip. Tým začal ročník 1980 s narychlo sesmoleným DN11 Johna Gentryho, než mohl Yip pro Goeffa Leese v Zolderu poprvé nahlásit nový ryzí wing-car DN12 z pera Vica Norrise a Chucka Greamingera. Lees ho ovšem jak v Belgii, tak i v Monaku nedokázal kvalifikovat.
Pro velkou cenu Španělska 1980 byl hotový i druhý DN12. Šasi číslo 2, do kterého jsem směl usednout v Imole, dostal David Kennedy. Do Grand Prix, která ztratila po hádce mezi FISA a FOCA status mistrovství světa a proto ji velké týmy jako Ferrari, Renault a Alfa Romeo bojkotovali, se oba DN12 kvalifikovaly. Lees byl dokonce rychlejší, než Gaillardův Ensign, poslední Kennedy ztrácel na polemana Laffiteho 3,8 sekundy – vůz tedy jistý potenciál měl.
Zatímco „moje šasi“ letělo po Kennedyho chybě již ve 2. kole z dráhy, předvedl Lees dobrý výkon: když se mu ve 43. kole zlomil závěs, tak právě držel 9. pozici. O měsíc později v Le Castelletu ovšem oba jezdci znovu ztroskotali již v kvalifikaci a Yip je do dalších závodů nenahlásil.
Shadow DN12 ale přesto ještě jednou vyrazil do závodu: stalo se tak 7. února 1981 v „pirátské“ Grand Prix Jižní Afriky, do které ho Lees kvalifikoval o 4,3 sekundy za polemanem Piquetem. Těžko zvladatelný vůz hlášený pod jménem Theodore TR2 jednou lehce kolidoval se Stohrovým Arrowsem v boji o 14. místo, než ve 12. kole definitivně a tvrdě opustil z trať v zatáčce Crowthorne.
„Vše, co si pamatuji je, že přede mnou jel Patrese a za mnou Cheever. O nehodě nevím nic. Noc jsem strávil v nemocnici a lékaři mne tam chtěli nechat ještě déle. Já ale chtěl jen a jen do letadla a domů. Nevím, co to bylo za střeštěný nápad tady vůbec nastoupit…“, vyprávěl Geoff Lees o letu do záchytného plotu, jehož sloupek ho omráčil.
Závodu organizovanému Ecclestonem a Mosleyem, FIA opět odebrala status mistrovství světa – DN12 tedy měl tu smůlu, že nikdy nevyrazil do Grand Prix MS.
Já byl také v mrákotách, když jsem do vozu sedal – ale štěstím! Chvilku jsem tedy poseděl, vzpoměl na Leese a Kennedyho, omakal volant, řadící páku a nastavil zrcátka… Později jsem zpovídal majitele Gianlucu De Lorenziho ze San Marina. Boss restaurátorského podniku GDL Racing mi o sobě a o vozu pověděl toto: „Můj táta byl 10 let Minardiho šéfmechanikem, takže jsem s formulemi vyrůstal.
Za mlada jsem závodil v motokárách mimo jiné s Josem Verstappenem. Roku 2001 jsem založil podnik GDL–67motorsport srl.. Mimo tohoto Shadowu DN12 vlastním dva Arrowsy-Megatron, jednu Tigu C2 a dva Porsche 911 RSR. Vozy kupujeme, restaurujeme a prodáváme dál. Tento DN12 jsem koupil minulý rok v Anglii – v černém lakování a nepojízdném stavu. S restaourací jsme takřka hotovi a chtěl bych s ním startovat koncem sezony při závodě F1-Masters v Mugellu.
Gianluca mi pak prozradil, za kolik bych se mohl stát majitelem Kennedyho vozu já. Spokojím se raději s tímto Sit-In-Testem…
Text: Roman Klemm / Foto: Christian Sandler