Nad startovkou kamionů Rallye Dakar 2025…
Startovní listina kamionů měla původně doznat hned osmero přírůstků pouze z České republiky, nepočítáme-li repliku Pumy u Lopraisů. Při známé mezinárodní situaci se tak Česko mělo stát jasným tahounem vývoje a rozvoje této kategorie. V podstatě jím je i tak, byť ten příspěvek je přece jen skromnější poté, co u Buggyry nakonec nevznikla dvojice nástupců Evo-trojky, jak se ještě na jaře šuškalo, a tým Maria Kresse se s dvojicí nových speciálů na Dakaru nepředstaví.
Než nakoukneme mezi ty, koho na Dakaru uvidíme včetně plusů v podobě nových aut, podívejme se nejprve na mínusy, kterých je – a významných – z roku na rok dost. Zmínili jsme neúčast Kressova týmu MKR Technology z Chvalína nedaleko Roudnice. Mario postavil pro Gerta Huzinka a jeho mladého synovce Kaye dvojici nových hybridních kamionů (v Huzinkově případě se jednalo o kapotový speciál nepříliš pohledného designu), ale na start jej nakonec nepustili předpisy FIA o nárazové certifikaci trakčních baterií pro hybridní vozy.
Předpis platí patrně od roku 2025, zřejmě univerzálně pro osobní auta i kamiony, a certifikace je nejen náročná, ale také drahá. Je to velká škoda, protože rychlost by Huzinkovým asi nechyběla, a to dlouho visela dlouhou dobu ve vzduchu ještě účast Jaroslava Valtra za volantem loňského Huzinkova kamionu.
To jsou hned tři mínusy jednou ranou a čtvrtým je nesporně neúčast kamionu Iveco rodinného týmu Valtrů, jakož i účast celé Valtrovy rodiny. Zatímco otec Jaroslav si loňský odchod ze scény jistě představoval jinak a po nepovedeném ročníku tu byly konkrétní myšlenky na reparát, mladý Michal by v kariéře mohl pokračovat, ale Iveco chce tým používat už jen při menších soutěžích po Evropě. Dalším mínusem je neúčast Vicka Versteijnena, který se při posledním ročníku umístil na 5. příčce s kamionem od de Rooyů (vůz odkoupený od týmu Tomáše Vrátného).
Samozřejmě, jako mínus počítáme také pravděpodobný konec kamionové kariéry Januse van Kasterena, který měl zájem zúčastnit se za volantem malé buggy Taurus, ale ta byla k dodání až v březnu 2025. Plány tedy o rok posunul a věnuje se byznysu, obchodu se stavebními stroji. Dosavadní neúčast továrních týmů Kamaz a Maz zůstává realitou i nadále a neměnný kurz mezinárodního konfliktu zatím nedává mnoho vyhlídek na změnu tohoto stavu.
Za dané situace je pozice tří hlavních favoritů, zároveň také držitelů pódia z posledního ročníku, naprosto výsadní a jejich vzájemné šance zcela vyrovnané. Snad jen při potížích či výpadku kteréhokoli z nich, což žádnému z trojice Martin Macík, Aleš Loprais a Mitchel van den Brink pochopitelně nepřejeme, by se mohla naskytnout šance pro už početnější zástup kandidátů-čekatelů, ani jejich výčet ale není bůhvíjak strhující a dlouhý.
V týmu obhájců titulu v Sedlčanech se přes rok rozhodně nezahálelo. Vítězný kamion z posledního ročníku (Čenda) našel nového majitele u Firemen Dakar Teamu a už nyní je zřejmé, že po Dakaru půjde opět o štaci dál. V Sedlčanech vznikla trojice identických kamionů, označených jako „Evo 4“, které je evolucí trojice Čenda-Jenda (tu označme jako Evo 3). Změny se týkají hlavně rozestavení příslušenství, polohy ochranného oblouku, vůz je osazen novým modelem tlumičů FRT, jinak úspěšný koncept nebylo třeba zásadně měnit.
Prvním dokončeným modelem byl „Tonda“, jehož novým majitelem je Kees Koolen (ten má v posádce Daniela Kozlovského, jehož jsme vídali u Kressů), druhým byl „Bohouš“ v barvách nového hlavního partnera Prometeon, s ním pojede Martin Macík, třetím je „Alois“ pro největšího soupeře Čechů Mitchela van den Brinka, který pojede spolu se svým otcem v rámci jejich rodinného týmu Eurol Rally Sport a obdivuhodná vyježděnost a dravost z něj v pouhých 23 letech činí jasnou nizozemskou jedničku.
Také jeho táta Martin van den Brink přešel k technice MM Technology, když od Koolena odkoupil jeho dosavadní kamion („Nicias – Projct 2030) ze druhé série. Zatímco valná většina všech kamionů MM Technology nasazuje nové pláště Prometeon v rally úpravě (nižší dezén, zesílené bočnice), Eurol Rally Sport zůstává u Michelinů.
Vůbec se bude muset MM Technology na Dakaru mít co obracet, když od něj pochází hned osm startujících kamionů (Macík, Koolen a Mitchel vd Brink s Evo 4), dále dva kamiony týmu Italtans (zkušení kamioňáci Claudio Bellina s Evo3 „Jendou“ a Giulio Verzeletti s Evo 2 „Vincenzcem“), zmíněný Martin van den Brink s Niciasem, Firemen Dakar Team Richarda de Groota s „Čendou“ a také Evo2 „Arnošt“, zakoupený od Firemanů týmem Rafaela Tibaua (ne, doufám, že v televizi nebudu muset nikdy vyslovit příjmení španělského pilota…).
Pro Martina Macíka bude Dakar 2025 jeho třináctým v pořadí…letí to a uvidíme, jaká ta třináctka ve finále bude. Doufejme jen, že ne taková jako pro Davida Pabišku, ten si svou třináctku jistě pamatuje… V kamionu týmu Italtrans po boku Claundia Belliny uvidíme také hvězdu silničních motocyklových závodů Danila Petrucciho na pozici navigátora. Dakar na motocyklu už si Danilo zažil…
Bavíme-li se o osmi strojích od MM Technology, musíme k nim připočíst také devátý, uvidíme totiž návrat nizozemského týmu Dakar Speed, jemuž u MM Technology už v roce 2023 postavili nový podvozek i s konstrukcí ochranného oblouku a nástavby. Maurik van den Heuvel usedne znovu do netradičně vypadajícího speciálu s motorem Scania a kabinou i kapotou americké značky International, model Lone Star. Doufejme, že si rychlý kamion povede o poznání lépe než při minulých účastech. Vzhledově je vůz po aplikaci nové nástavby, rozměrově sladěné s kabinou, o dost pohlednější.
Zpět ale k favoritům. Tým de Rooy se po odchodu van Kasterena rozhodně nehodlá smířit s lednovou porážkou od konkurenční české sestavy a nasazuje do boje těžké váhy. Aleš Loprais takovou volbou nesporně je, motivace konečně proniknout na stupeň nejvyšší je nepřehlédnutelná (aby také ne, po 18 letech závodění, v nichž Aleš nejednou po vítězství sahal).
Má ho k tomu dovézt nejen nový kamion, ale i zkušený David Křípal na sedačce navigátora, navíc v osobě mechanika Darka Rodewalda (ten vystřídal po říjnovém marockém testování odstoupivšího der Kinderena) už tři vítězné trofeje za kategorii kamionů povezou (bude tedy Darek tím jazýčkem na vahách?). Pozadu rozhodně nezůstane litevský rychlík Vaidotas Žala, který má na svém kontě i vítěznou etapu v kategorii osobních aut a vedle nesporné rychlosti na sebe vždy upozorňoval horkou hlavou a poněkud nevyrovnanými výsledky.
Třetí kamion nasazovaný přímo týmem de Rooy bude znovu pilotovat Nizozemka Anja van Loonová, tentokrát už nikoli jako součást dámské posádky, ale po boku svých bratrů van de Laarových, když její manžel Erik van Loon se sveze pouze v Dakar Classic se starým modelem Audi Quattro. Od de Rooye pochází také dvojice kamionů „ovocnářského“ týmu bratrů Wiliama a Bena de Grootových.
Pojďme se ještě podívat mezi ty, kteří ještě nebyli zmíněni, ale ambicemi míří přinejmenším do první desítky, ne-li do její horní poloviny. Roudnická Buggyra v lednu na Dakaru představila kapotový speciál Tatra Evo 3 a jeho jízdní projev pod vedením zkušeného Pascala de Baara vzbudil oprávněnou pozornost. Na úvod bylo však auto příliš syrové a nové řešení si žádalo hlavně chlazení motoru.
Při Dakaru 2025 se volantu konečně chopí Martin Šoltys, který se také významně podílel na jeho vzniku. Šoltys ani Buggyra nevzali start na lehkou váhu, už v polovině roku poctivě dřeli v dunách při testování v Tunisku a nebýt zdravotní indispozice při Ralle du Maroc, mohl Šoltys odjet i zbytek soutěže v těsném kontaktu s oběma vedoucími vozy MM Technology, byť horečky nakonec hodně nadějné testování na doladěném podvozku přerušily. Rokycanský jezdec má navíc za sebou nováčka, Karla Posledního, který má k dispozici Tatru Phoenix po Jaroslavu Valtrovi, tedy exemplář s automatickou převodovkou.
Poslední sice po převrácení kamionu okusil hořkost marockých dun hodně zblízka, ale ve zbytku soutěže si vedl velmi dobře a pokud se bude schopen pohybovat zhruba 5-8 míst za svým týmovým kolegou, může z jeho jízdy profitovat také Šoltys. Původní zvěsti o stavbě dalších dvou roudnických speciálů byly z různých důvodů odloženy o další rok.
Ostravský tým Fesh Fesh Tomáše Vrátného dokončil a v průběhu roku představil nový tatrovácký speciál Tatra FF7 NG, který stihl v míře nutné otestovat a ještě před odjezdem do Barcelony po testech v jižní Francii rozhodl o osazení vozu tlumiči Reiger namísto dosavadních Donerre. Tomáš Vrátný si od jízdního projevu vozu i celkového potenciálu hodně slibuje, ale na trati bude po letech i se zkušenou posádkou za svůj tým v kategorii kamionů osamocen, kapotový Ford ani žádnou z Tater totiž letos Fesh Fesh nenasazuje. A absence Alberta Llovery, který pro účast tentokrát nazajistil potřebné krytí, je vlastně dalším z mínusů…
Také Teruhito Sugawara přiváží na Dakar pouze jeden kamion Hino, ale dokázali byste si Dakar bez Hina představit? Kapotové provedení zůstává, ale, zřejmě ze stejných důvodů jako u Kressova MKR, Sugawara upustil od hybridního provedení kamionu a zvolil pouze konvenční naftový pohon. Zato se Sugawara nechal naverbovat jako rychlá asistence továrního týmu Toyoty Gazoo Racing. Dakaru dal před Africa Eco Race tentokráte přednost Maďar Miklos Kovacs s typickou kapotovou Scanií, jiné exempláře této značky, původem u týmu Dakar Speed, najdeme ve startovní listině rovněž.
Dále už jedou vesměs jen závodící asistence větších týmů, které tentokrát nesmějí opouštět po startu do etapy její kurz a musejí ji celou projet. Nebývalo zvykem, že tyto posádky zasahovaly do první dvacítky startovní listiny, ale letos tomu tak je. Mezi nejzdatnějšími asisťáky bychom rádi viděli také Tatru Tomáše Tomečka, jedoucího znovu ve službách německého týmu South Racing. Dušanu Randýskovi budeme přát šťastné dojetí a splněnou misi s co nejmenším počtem nočních jízd.
Suna sumárum: bylo by překvapením, kdyby se na prvních třech místech nepohybovali medailisté posledního ročníku, ale Dakar je nevyzpytatelný (s existencí maratónských dvojetap už v první polovině a zakončení v Pusté končině to platí trojnásob) a kdyby došlo k uvolnění některé z horních tří pozic, jsou tu Žala, Šoltys, Koolen, Bellina, Vrátný.
Mínusů je už před startem pro nadcházející závod kamionů mnoho, ale zaplaťpámbu, že máme koho sledovat v boji o absolutní špičku závodu a ne jen kdesi na chvostu první desítky, jak tomu ještě před několika lety bývalo.
Jiří Vintr
