Nad startovkou aut Rallye Dakar 2025…
Ať chceme nebo ne, jednotlivé kategorie nám na Dakaru kráčí svými vlastními sinusoidami a zatímco kategorie motocyklů, kamionů a malých buggy (Challenger) jsou nyní poněkud postiženy odlivem týmů, továren a osobností, z různých důvodů, automobily kralují.
Nejen že jsou a vždy byly kategorií s největší celosvětovou prestiží, ale zároveň letos představují nejvíce novinek, které rámuje příchod nových značek (a ten podle všeho nekončí, za rok tu má být Land Rover pod značkou Defender) i dokončené početní posílení již dostatečně zkušenými hvězdami z té-trojek (Quinteiro, Guthrie, Gutierrez, De Mevius, Baciuska), které stále doplňují (tj. zatím nenahrazují) stárnoucí zkušené matadory…ale po pořádku.
Jako u kamionů, nejprve o tom, kdo z velkých chybí: samozřejmě, není tu Audi, které svůj hybridně-elektrický projekt odpískalo už před posledním ročníkem, který byl zároveň jeho triumfálním odchodem (konec dobrý, všechno dobré…). Audi se nyní bude soustředit na to, aby dobře dopadl vstup značky do formule 1 a krize mateřského koncernu nestáhla dolů také tento ambiciózní projekt a ostatní – si asi oddechli. Oddechli si proto, že bezesporu zajímavá koncepce hybridu se čtveřicí elektromotorů poháněných malou trakční baterií pumpovanou stacionárním turbomotorem nakonec prokázala své technické přednosti, ale jakmile Audi opustilo scénu, každý je rád, že nemusí jít cestou nesmírně složitého a drahého vývoje srovnatelného řešení, aby s ním dokázal udržet krok. Byla to zajímavá kapitola dakarských dějin, ale naštěstí se nestala nutnou podmínkou úspěchu, děkujeme.
Nová a po stránce designu podobně šokující jako Audi se jeví Dacia, ale ta technicky navazuje na předchozí generaci Prodrive Hunterů, ale přidává spoustu navíc: design, výhled z vozu, technické detaily, rozložení vah. Ve voze je optimálně umístěn vidlicový přeplňovaný benzinový třílitr od Nissanu. Už při jarních testech jsem zaznamenal neformální ohlasy Nassera Al Attiyaha, že ničím tak dobrým ještě nejel, a to je po tom, jak práskl dveřmi svého Huntera v loňském ročníku v době, kdy Loeb potřeboval obzvlášť podpořit, poměrně zásadní slovo do pranice. Na Dakar přijíždí Dacia perfektně připravena, Nasser získal ke spolupráci Edouarda Boulangera od Peterhansela, Sebastien Loeb má stejné cíle a prosadit se chce jistě také Cristina Gutierrez. Slabina týmu? Hledá se těžko, ale jednu podstatnou má: ani Nasser, ani Seb za žádnou cenu nechtějí skončit na druhém místě za svým týmovým kolegou. Mimochodem, také se vám líbily Prodrivy Hunter, ještě vloni jich startovalo alespoň pět nebo šest. Kde skončily? Nevíme, na Dakaru 2025 totiž ve startovce není ani jeden! Pádný důkaz toho, že se Richardsův Prodrive soustředí výhradně na projekt Dacia, konečné vítězství a klientská auta pro něj přestala být tématem. Ale třeba je ještě někdy někde potkáme…
Tím spíš, že tu máme nový tovární tým Fordu: tedy polonový, neboť M-Sport pod taktovkou Malcolma Wilsona jsme viděli už při posledním ročníku, ještě s jihoafrickými Rangery z dílen Neila Woolridge. Na Dakar 2025 přiváží M-Sport naprosto novou, ultimátní konstrukci čtyř superbuggy Ford Ranger Raptor, poháněných trochu překvapivě atmosferickým osmiválcem Fordu, když ještě před rokem se zdál přechod k menším turbomotorům nutností. U M- Sportu to ale vidí jinak, což dodává této konfrontaci nový rozměr. Čtveřice pilotů je perfektní: o angažmá Carlose Sainze bylo jasno už v Maroku 2023 a El Matador si splnil své povinnosti u Audi do puntíku, je tu stále Nani Roma, od Audi přišel univerzál Mattias Ekström a tým doplňuje akvizice z juniorky Red Bullu, Američan Mitch Guthrie.
A přestože se tým Toyoty bude bezpochyby hodně snažit, dá se očekávat, že právě Dacia s Fordem budou kombinací techniky a jezdecké kvality zbytku pole poněkud odskočeni vpřed, ale Dakar je soutěž dlouhá a vytrvalostní, s mnoha nepředvídatelnými okolnostmi.
Toyota Gazoo Racing jde do boje hrdě a s nejvyššími cíli, nasazuje hned šestici Hiluxů, opět připravovaných pod testovací taktovkou Giniela de Villierse (mimochodem, mluví se dost nahlas o tom, že jde o jeho poslední ročník v roli pilota a svou kariéru na Dakaru po 22 letech Giniel uzavře). Nassera už ve svých řadách nemají, ale tovární černý Gazoo Racing reprezentuje Brazilec Lucas Moraes a loňská akvizice z juniorky, Američan Seth Quinteiro. Doplňuje je jihoafrická sestava pilotů: Guy Botterill, Henk Lategan, Giniel de Villiers a Saood Variawa. Toyota tradičně ještě posiluje své ambice startem vozů belgického Overdrive, kde nejvyšší cíle má domácí Yazzed Al-Rajhi, posílen Litevcem Baciuškou, Argentincem Yacopinim nebo dvojicí motorkářů Toby Price a Sam Sunderland, pro které se v topící továrně KTM už pro další start nenašlo místo. Dosti nedůstojné rozloučení s velkými šampiony, ale třeba to bude právě tenhle Dakar, který znovu nakopne Tobyho kariéru jiným směrem, vzorů má k tomu dost.
Tím výčet favoritů nekončí. Sven Quandt totiž s koncem Audi těžiště své pozornosti přenesl zpět k domovskému X-Raidu a provedl revoluční krok: po desetiletích úspěšné propagace dieselového pohonu od BMW nasadil do speciálů Mini JCW motor zážehový, opět přeplňovaný třílitr. Guerlain Chicherit i Guillame De Mevius si s ním myslí opravdu velmi vysoko, Belčičan už má za sebou umístění na dakarském pódiu a ačkoli byla pro něj už připravena lukrativní smlouva od Overdrivu, upsal se Quandtovi. Další posádky X-Raidu jsou klientské. Jihoafrický Century Racing také upgradoval a na Dakar 2025 posadí Serradoriho podruhé do speciálu CR-7, doplní ho se stejným vozem Jihoafričan Baragwanath, ale bohatý je také klientský program s dvoukolkami CR-6, čítající dalších 7 posádek včetně bratrů Coronelových nebo Španělky Lai Sanz.
To vše jsem zmínil jen proto, aby bylo zřejmé, že máme co do činění s jedním z konkurenčně nejnabitějších ročníků za mnoho, mnoho let (byl bych opatrný kolem pojmu ‚v historii‘, ale i v tomto měřítku by asi nadcházející ročník stál dost vysoko), navíc je i naděje, že s budoucím vstupem týmu Defender se ještě přitvrdí a jak těžké to budou mít Martin Prokop s Viktorem Chytkou, coby sami vojáci v poli továrních týmů. Prokopův Shrek prošel další přestavbou a nutným vývojem, byla aerodynamicky optimalizována karoserie a hodně se pracovalo na podvozku a tlumení. Stejně tak se vyvíjelo intenzivně také v dílnách Karla Trněného, jehož „mazel“ v úpravě pro T1+ prošel také vývojem, nehleděna nového partnera týmu i celkovou grafickou ambaláž včetně extovárního asistenčního kamionu Ginaf. Devizou Martina Prokopa může být opět spolehlivost a vyrovnanost i zkušenosti a schopnost si poradit i bez týmových kolegů. Na Martinově straně je samozřejmě také kvalitní a pečlivě organizovaný tým, ten ale bude jezdec i s navigátorem Viktorem Chytkou vídat pouze v bivacích. Při posledním ročníku tyto vlastnosti Martina s Viktorem dovezly až k historickému 5. místu…
Zmiňme i rozrůstající se soukromé technologické stáje – jihoafrický Redlined Motorsports má na Dakaru 2025 na startovní čáře sedm strojů, francouzský tým MD Rallysport dokonce třináct. V obsahové vyprázdněnosti zbytku startovního pole (soukromníky s vozy tradičních offroadových značek jako Nissan nebo Mitsubishi už na Dakaru v hlavní soutěži fakt nehledejte) to potěší, byť přiblížení se těchto posádek kamsi ke 20. místu musí být bráno jako velký úspěch. Roudnickou Buggyru bude opět reprezentovat dcera Martina Koloce Aliyyah s francouzským spolujezdcem Sebastienem Delaunayem na verzi Redlined Revo vybavené atmosférickým motorem Nissan. Původní plány účasti jejího otce s verzí vybavenou turbomotorem padly po účasti na Rallye du Maroc, kde pohonná jednotka nevykazovala potřebnou spolehlivost. MD má zase na startu fůru klasicky laděných velkých buggy, které potěší oko nejednoho dakarského fanouška.
Na závěr dvě poznámky na okraj. Na startu nevidíme jméno Stéphane Peterhansel. Je to po Stéphanově premiéře v roce 1988 (to autor těchto řádků chodil teprve do 5. třídy a dnes už ho začínají zdobit šediny) teprve podruhé (a kdo první uhodne, kdy to bylo poprvé? Ano, byl to rok 1994, kdy se Yamaha Dakaru neúčastnila). Žádné ukončení kariéry s fanfárami či bez neproběhlo. Dle mých zpráv Stéphane skutečně o angažmá jednal a velký zájem byl u Fordu, kde kvůli němu dlouho otáleli s oznámením týmové čtyřky), ale v záloze má možná jiné řešení. O době postpeterhanselovské bych tedy s opatrností nehovořil a mnohé snad napoví vstup nového týmu v roce 2026. Příští rok je Stéphanovi mimochodem šedesát, stejně jako De Villiersovi, který ovšem zřejmě skončí…
A poslední poznámka, kterou se nechci vůbec babrat v početném startovním poli pro Dakar Classic, kde by se i tak našlo mnoho zajímavého a potkali bychom tam nejednoho závodníka minulosti, o zajímavých strojích nemluvě, ale o osobních autech je to taky. Na přejímkách mě zaujal velký nizozemský tým nasazující čtyři upravené vozy Audi Quattro. Na oknech se skví jmenovky jezdců: Erik van Loon, Hans Stacey, Frits van Eerd, Peter van den Bosch. Hergot, tihle chlapi ještě přece nejsou tak tak staré železo, aby si nezazávodili třeba v hlavní soutěži kamionů. Ale zjevně se chtějí Dakarem už jen bavit. A proč stojí na startu tady a ne v Monaku na cestě do Dakaru? Holt chtějí být stále u toho s velkými hochy, které si zvykli potkávat během závodní kariéry a se staršími exempláři už se jim asi ani nechce absolvovat celý závodní program, který by je v Africe čekal. Ale jen považte, mít je všechny čtyři v týmu čtyř silných kamionů…(a ještě kdyby byli o dvacet let mladší, že). To by se na nizozemskou kamionovou sestavu koukalo naráz úplně jinak…
P.S.: nevyčmuchali jste někdo důvod absence rodiny Goczalových v kategorii Challenger? V létě oznámili vznik továrního týmu Taurus Energylandia, perfektně zajížděli i v říjnu v Maroku a teď…chybí i Seth Jones jako další z kandidátů na vstup mezi velká auta…zdá se, že nové osobnosti musejí v kategoriích T3 a T4 znovu dorůst, ale časem se asi dočkáme i toho….
Jiří Vintr