TRUCK: Nevzdali to, bojovali do konce. Rally Dakar byla pro piloty kamionů Buggyra obrovskou zkouškou
Letošní ročník Rally Dakar byl velkou zkouškou odolnosti posádek i u závodních strojů. O tom se přesvědčili i piloti kamionů v barvách stáje Buggyra ZM Racing. Přes nepříjemné trable s technikou si Martin Šoltys v trucku Buggyra Invictus i Karel Poslední za volantem Tatry Buggyra EVO3 připsali řadu výborných etapových výsledků včetně několika Šoltysových stupňů vítězů.
Martin Koloc, šéf týmu Buggyra ZM Racing, byl s fungováním truckové sekce spokojený. „Máme rychlost a dokázali jsme to v druhé půlce Dakaru. Martin Šoltys je výborný v dunách a každým rokem se lepší. Okolnostmi není nucen dělat věci, které jsou za limitem jeho nebo auta, a ví přesně, co dělá,“ řekl.
Boss Buggyry vysvětlil příčiny technických trablů v první polovině Dakaru. „Z provozních důvodů došlo k výměně některých komponentů na voze. Strategičtí dodavatelé v automobilovém průmyslu jeden po druhém transferují svoji výrobu mimo Evropu, protože v důsledku ekologických nařízení, omezení a nákladů nejsou schopni produkovat v Evropě. A navíc spousta našich původních dodavatelů už vůbec neexistuje. Takže jsme nahrazovali některé komponenty na autě a bohužel se nám potvrdilo, že tyto komponenty nejsou tak kvalitní, jako komponenty předchozí. A za to jsme zaplatili daň,“ prohlásil Martin Koloc.
Obecně je ale s fungováním obou kamionů spokojený: „Myslím, že nové auto Martina Šoltyse funguje výborně. EVO 3, ve kterém jel Karel Poslední, funguje také spolehlivě. Karel je jezdec s ohromným potenciálem, přestože začal svou závodnickou kariéru poměrně pozdě. Je to jezdec, který má velkou budoucnost.“
Martin Šoltys si z letošního Dakaru odnesl pozitivní a negativní zkušenosti. „Pozitivní bylo hlavně to, že když se člověk nevzdá, i když ho lidé k tomu ponoukají, tak když se chce, tak se dá Dakar vybojovat a nikdy by se neměl vzdávat. A negativní? Odnesl jsem si poznatek ‘Nikdy nikomu nevěř‘. Technika musí být tak v super stavu, všechno se musí minimálně dvakrát, třikrát kontrolovat a hlídat,“ řekl zkušený závodník.
Řešit technický problém hned od první etapy bylo velmi frustrující. „Povedl se nám prolog, ale hned v první etapě nám bouchlo už hned ráno turbo. Tím jsme se na startu propadli dozadu a museli v prachu předjíždět spoustu vozů. Pomalých bugin tam byla spousta a předjíždět je v tom prachu je hrozně nebezpečné,“ zavzpomínal pilot Buggyry Invictus.
Martin Šoltys si spravil náladu výbornými výsledky v závěrečných etapách. „Od druhé maratonské, kdy se nám začalo dařit, bylo vidět, že se v posádce rapidně zvedla nálada. Zvedla se nálada i v bivaku, u mechaniků. Když se daří, tak to prostě všechny daleko víc baví a jede to na vlně euforie,“ dodal pilot vozu s číslem 603.
Karel Poslední absolvoval svůj druhý Dakar. „Je to velké dobrodružství. Kluci byli v pohodě, v posádce jsme si sedli a už máme naladěno na další Dakary a další soutěže. Negativní byly hlavně emoce, když auta nefungovala a první půlka soutěže byla taková marná. To nás mrzelo,“ řekl.
Také trio v kabině Tatry Buggyra EVO3 si v první polovině Rally Dakar prožilo očistec v podobě série technických problémů. „Bylo to hodně frustrující, hodně se člověk musí srovnat v hlavě. Celou dobu nad tím přemýšlíte a už tomu autu nevěříš. To byl jeden z důvodů, proč jsme nejeli maratonskou etapu,“ sdělil Karel Poslední.
Také on si spravil chuť v závěrečné fáze nejtěžší soutěže světa. „Od druhé půlky to bylo super. Autu jsme začali pomalu věřit, i když nefungovalo na 100 procent. Zbytek rally jsme si užili,“ dodal Karel Poslední.
„Už vím, že některých věcí se nedočkám. Toho, co bude za dvacet, třicet let. Víš, co bych si přál? Svést se z jedné strany Prahy na druhou v samořiditelném autě. Tohle chci ještě zažít, než umřu. Technologie na to je, ale ti naši úředníci a politici se ještě zdráhají,“ přiznává nečekaně otevřeně Tomáš Richtr v úvodu rozhovoru. Někdejší formulový komentátor začíná na prahu významného životního jubilea bilancovat.
„Uvědomil jsem si, že to byl velký dar. Pamatuji si, že když jsem šel komentovat první závod, Velkou cenu Austrálie roku 2008, tak jsem se divil, že jsem se nervozitou nepozvracel. A čekal jsem tehdy, že mi řeknou, bylo to dobré, děkujeme a příště už přijde někdo jiný. A ono z toho nakonec bylo šestnáct let,“ řekla někdejší tvář dvou televizních stanic k až nečekané délce vlastní komentátorské kariéry. Ta se v Richtrově případě uzavřela i z touhy trávit více času s rodinou, většinu víkendů totiž během svého televizního období musel Tomáš Richtr věnovat právě cestování za formulí 1.
„Považuji za nezodpovědné slibovat velkou cenu F1 v České republice. Velikost ekonomiky České republiky je tak malá, že pro promotéry pořádání Grand Prix v Česku není atraktivní. Konkurence není jen v Americe, na seznamu čekajících jsou bohaté země ze Středního východu a řada asijských zemí,“ okomentoval Tomáš Richtr současné dění zejména kolem Masarykova okruhu v Brně. Tam se úspěšně vrátila motocyklová Grad Prix MotoGP a ve veřejném prostoru se též vedou debaty o možném pořádání české Velké ceny F1.
„Z formule 1 se stal finančně zdravě fungující systém, a to není málo,“ zamyslel se Richtr nad současným ekonomickým modelem fungování F1. Faktem je, že „královna motorsportu“ už pod vedením Liberty Media není pro týmy černou dírou na peníze, ale naopak výdělečnou platformou, která slouží i k výraznému zhodnocování stájí.
„Sekundu nebo dvě jsem očekával, že zemře. Mně se zasekl hlas, nemohl jsem mluvit. Byl to hororový moment, viděli jsme ten střet formulí, let do bariéry a já už si říkal, že to bude velká rána. Vzápětí se objevila velká ohnivá koule,“ zavzpomínal Tomáš Richtr na nejděsivější moment své komentátorské kariéry. Při děsivé havárii Romaina Grosjeana v Bahrajnu se už totiž obával nejhoršího…
PR
Buggyra