Václav Kovář obhájil titul mistra Evropy
Vašek Kovář to dokázal. Český motokrosový jezdec Václav Kovář obhájil titul mistra Evropy dvoutaktů při Grand Prix České republiky v Lokti. Titul je o to cennější, že ho získal v posledním kole, v posledních zatáčkách rozhodujícího závodu. Se skóre 1 – 1 zaslouženě bral na motocyklu rakouské KTM titul.
Loni jsi tady senzačně získal titul mistra Evropy, s jakými ambicemi přijíždíš do Lokte letos?
„Po loňském roce, kdy se laťka nasadila hodně vysoko, tak pochopitelně nešlo mít jiný cíl pro tenhle víkend, než se pokusit titul mistra Evropy obhájit. Startovní pole se tady vždy každý rok obmění. Soupeři se kterými jsem závodil loni, tu nejsou, zase přibili jiní, takže člověk jde trochu do neznáma. Nedokážu poměřit, jak by to mohlo být, ale nějakou představu mám. Takže cíl je pokusit se titul obhájit.“
Dnes je to rok od zisku titulu mistra Evropy. Jak se změní po takovém úspěchu kariéra takhle zkušeného jezdce?
„Popravdě? Nijak. Jeden den jste slavnej a druhej den už o tom skoro nikdo neví. Ten den kdy se to povede dostáváte spoustu zpráv, chodí za mnou spousta fanoušků. Je to všechno strašně hezký, ale druhý den se probudíte, možná ještě nějaký lehký dozvuky víkendu jsou, ale to je tak všechno, co se odehraje. Jinak změna co se týče sponzorů nebo nějaké nové spolupráce, tak to se nic nestalo. Bohužel už jsme na takové úrovni, že takový úspěch nám kariéru nezmění.“
O titulu evropského šampiona dvoutaktů rozhoduje jen jeden závodní víkend, liší se nějak příprava na tento závod?
„Neliší. Člověk musí být celkově nějak fit po celou sezónu. Akorát se pokusit sem přijet hlavně zdravý. A jak říkáš, je to jen jeden závod v roce, dvě rozjížďky a buď se to povede nebo nepovede. Je to hodně o štěstí a určité náhodě. V první jízdě se může podařit například pád nebo nějaká kolize v prvním kole, což není nic nemožného a ta šance na celkový triumf pak už prostě není. V šampionátu jedna nepovedená rozjížďka naopak žádný problém není. Ale tady máte jen dvě jízdy a každé zaváhání se trestá.“
Opět se přihlásilo početné startovní pole, tréninky a kvalifikace rozděleny do dvou skupin, jak se ti ve tvé skupině dařilo?
„První trénink v sedm ráno, myslím, že moje tělo bylo na trati, ale hlava rozhodně ne. Ale oba moje tréninky jsem vyhrál. Potom v kvalifikaci se mi podařilo hned zkraje zajet slušný kolo, pak jsem měl rozjetý ještě jedno, ale bohužel jsem po chybě spadl. Pak se někteří jezdci snažili za mnou vyvést, což se mi úplně nelíbilo, tak jsem čas ke konci kvalifikace už nezlepšil.“
Pro oba závody jsi sis opět vybral svoji osvědčenou venkovní startovní pozici.
„Od železa jsem neměl až tak dobrý start, ale první zatáčku jsem docela napálil, dostal jsem se na druhý místo a v následující zatáčce jsem se dostal do čela. Snažil jsem se zůstat v klidu, nestresovat, jet čistě, uvolněně, což se mi zrovna moc nedařilo. Trochu jsem se nervama svázal, takže jsem si tu jízdu docela protrpěl. Byl jsem takovej tuhej, neuvolněnej, což mě docela mrzelo. Protože ta jízda mohla být mnohem klidnější, uvolněnější.
V celkovém důsledku ten výsledek co se týče náskoku mohl být lepší. Ale vyhrál jsem. Druhý jezdec za mnou nebyl rychlejší. Myslím, že byl rád, že se mě držel, protože od něho nepřišel za celý závod jediný útok. Takže jsme si to odkroužili až do cíle.
Start do rozhodujícího nedělního závodu jsem podělal. Vůbec se mi nepovedl. Snažil jsem se první kola hlavně nespadnout. Postupně jsem začínal sbírat jednoho jezdce za druhým, dostávat se dopředu. Jak plynul čas, tak jsem se už dostával na pódiová umístění. V hlavě jsem si to propočítával, když jsem viděl, kdo je přede mnou, že budu celkově druhý. Ale pořád jsem se snažil do závodu dávat všechno co šlo. Nějaké čtyři kola před cílem jsem začínal věřit tomu, že bych mohl s Lotyšem Kabulinsem jít v posledních kolech do souboje, což se i později potvrdilo. Několikrát jsme si spolu vyměnili pozice a nakonec jsem z tohoto souboje vyšel jako vítěz já.“
Jaká byla trať na neděli po nočních úpravách a kropeni od organizátora?
„Trať byla zrádná. Po tom špatném startu jsem se snažil hlavně nespadnout. Některé díry nebo koleje byly jenom zahrnutý a jak to bylo nakropený, bylo to strašně zrádný. Postupem času se odkrýval ten pravý charakter tratě, začalo se zrychlovat a v ten moment jsem si začal strašně věřit a měl dobré stopy. Hlavně byl jsem v závodě ten, kdo lovil, ne ten kdo byl lovený. To mi také v této jízdě hodně pomohlo.“
Jak by jsi porovnal tyhle dva tituly mistra Evropy které jsi tady získal v Lokti?
„Pro mě osobně byl ten první titul, co jsem získal loni, mnohem víc emocionálně silnější. Letos už jsem sem jel s tím se pokusit ten titul obhájit. Ale i teď to jsou krásné pocity. Myslím si, že letos si ten titul mnohem víc užili hlavně fanoušci u tratě, tím jak ten závod byl dramatický od startu až do cíle. A tím jak jsem titul získal v posledním kole. Minulý rok jsem vyhrál start a v podstatě celou jízdu jsem jel neohroženě na čele.“
Český motokros zažívá historický moment, kdy máme českého jezdce v elitní desítce ve světovém šampionátu. Co říkáš na počínání Julka Mikuly v MX2?
„Je to famózní. Ne že bych světový motokros nesledoval, ale od té doby co tam máme Julka takhle vepředu, tak si pouštím každou jeho jízdu celou, ne jen žádný highlighty. Hrozně mu fandím, protože to co předvádí, se u nás snad asi ještě nestalo. Teď po závodě se vysvleču, osprchuju a odpoledne budu u trati a budu mu strašně fandit.“
Před Loktem jsi se zúčastnil motokros sprintu v Pacově. Co říkáš na tuto novou motokrosovou disciplínu?
„Bylo to super. Já jsem se na tuto akci strašně těšil. Před rokem, když za mnou přišel Aleš Fara s tímto konceptem, tak jsem mu v tom hrozně fandil a určitým způsobem i pomáhal co se týče partnerů a tak. Ten závod pojal úplně skvěle, nevytkl bych mu vůbec nic. Odsejpalo to, všechno bylo fakt perfektní a ten závod mě hrozně bavil. S kým jsem mluvil z jezdců, tak všichni z toho byli nadšení a diváci určitě taky.
Myslím si, že to je nějaký směr, kterým by se mohl ubírat motokros a přilákat nějakou bublinu nových lidí. Protože tenhle systém je to co ty lidi přesně baví. Starty, kontakty, maximální nasazení. Je to takový fullin. Protože když máte jízdu na 30 minut, tak taktizujete co se týče síly a podobně, zatímco když máte dvou minutový závod a čtyři jezdce, tak taktika jde stranou a jede se buď a nebo. To dává tomu závodu úplně jiný nádech. Bylo to super a pokud budu příští rok jen trochu moct, tak určitě zase přijedu.“
Sezona pomalu finišuje, co tě ještě vy zbytku sezony čeká?
„Do zbytku sezony mě čeká dokončit seriál českého mistráku, potom německého ADAC MX Masters a pokud bůh dá a já budu mít dobré výsledky, tak sezonu završit motokrosem národů ve francouzském Ernée.“
Jak si věříš na případnou nominaci na národy? Asociace co nevidět už začnou odkrývat svoje sestavy.
„V nároďáku má hlavní slovo Jirka Čepelák, je to na jeho triko, on případně bude poslouchat ty řeči od veřejnosti jak to měl udělat takhle a takhle. On se rozhodne podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jestli to budu já nebo někdo jiný, tak to uvidíme. Já akorát věřím tomu, že se rozhodne podle toho jak to papírově bude nejlíp obhajitelný před veřejností. Já to ovlivním jen svými výsledky.“
Pro Motor-MAX Jakub Strnádek/Loket
Foto: mxgp.com