Radku, ty letos slavíš jubilejních 10 let svého účinkování v rallye. Můžeš nám trochu popsat svou dosavadní rally-kariéru od začátku až po start na Rallye Sanremo Storico?
(pokračování rozhovoru z včerejška)
RT: „Rád. Letos se pohybuji v rally desátým rokem. S tímto autem jsem začínal jezdit v 18 letech jako čerstvý majitel řidičáku, když mi brácha volal, jestli nechci nějaké auto, a já jsem ho tehdy koupil za pár tisíc. Je to pořád ta samá karoserie. Začali jsme jezdit na známé škoda-srazy Škodateamu do Běšin, včetně podzimních rally-srazů.
Tam jsem viděl, jak všichni se staršími škodovkami závodí, a skamarádil jsem se tam se známým borcem soutěží ČMPR Vencou Hlavatým. Podle jeho Škody 120 S jsem pak začal přestavovat svoje auto na závodní podle předpisů tehdejšího Volného poháru.
Pak jsem v letech 2012-2014 začal jezdit jako spolujezdec s Honzou Freiem a pochopil jsem, že vrchol mé závodní kariéry by mohl být spíše svézt se na naší domácí Historic Vltava Rallye s vlastním autem.
Takže jsem z auta zase všechno „volnopohárového“ vyřezal (motor, převodovku, nápravy, atp.), díly prodal, a začal jsem auto stavět znovu. Tentokrát už podle dobové homologace pro Škodu 120 S, abych autem mohl jezdit MČR v rally historických vozidel. Dostavěl jsem tedy svoje „eSko“ podle předpisů a na srazu v Běšinách jsme se potkali právě s Lukášem, který říkal, že by se mnou jednu soutěž klidně jel.
Takže jsme podali přihlášku na Historic Vltava Rallye 2016. Díky tomu jsem se seznámil s Oldou Kovaříkem, který měl vždy touhu vyrážet i za hranice, takže jsme krátce na to jeli do Rakouska do Saalfeldenu na Rallye-Legendy, což byl také hezký zážitek. V roce 2017 jsme jeli do Rakouska na ARBÖ Rally. V následujícím roce 2018 jsme jeli více soutěží v MČR-HA, včetně Českého Krumlova, a byli jsme v sezoně třetí v kategorii 3.
Jakýsi výsledkový vrchol přišel v krátké covidové sezoně 2020, kdy jsme se v MČR-HA stali mistři v kategorii 2, kam Škoda 120 S spadla poté, co se poněkud ujasnily předpisy. Loni jsme se svezli kromě Vltavy a Pačejova také na Mistrovství Evropy na Rallye Weiz – Historic, protože zahraničí nás vždy táhlo.
Od roku 2020 jsme jezdili i domácí Vltavu v rámci evropského pole, takže i to nás motivovalo vyrazit na Sanremo. Když se příležitost a podmínky naskytly, tak by byla škoda toho nevyužít, a beru to i jako takové krásné završené svých deseti let v rallye. Snad jenom prvních deseti let .“
Máte pro fanoušky a čtenáře ještě nějaký vzkaz nebo myšlenku na závěr?
RT: „Ano, souvisí to s předcházejícím, a je to vzkaz hlavně pro kluky, kteří chtějí začít jezdit rallye a chtějí si stavět vlastní auto. Ať to dělají od začátku pořádně podle homologace, a pak se můžou svézt kdekoliv po světě!
Sice to asi nepojede tak, jako když si do auta narvu nějaký „nesmysl“ mimo dobovou homologaci, ale zase ty zážitky z pestrosti soutěží, třeba i různě po Evropě, Vám to vynahradí! Není to jenom o rychlosti. Hlavně pokud jste spíše zážitkový typ, jako třeba my.“
LH: „Pro mě to byl také velký zážitek, nikdy jsem si nepředstavoval, že se tahle „rozhoupeme“ a objevíme se až na Mistrovství Evropy tisíc kilometrů od domova. Co se týče téhle soutěže, tak to byla první soutěž, kde jsme museli mít nějaké partnery, bez kterých bychom to už sami nedali. Bylo už tedy třeba se kromě vlastních příprav na závody věnovat i této stránce, aby to nějak fungovalo.
Nicméně sami bychom se do Sanrema nevydali, v našem případě je to vždy i o nějakém impulzu a dohodě s Oldou Kovaříkem. Navíc ve větší skupině je více zábavy i zážitků. Uvidíme co příští rok, kam nás Olda „vytáhne“ a na čem se ještě domluvíme.“
Rallye Sanremo Storico přinesla dvojici Touš – Hronek silné zážitky.
Aleš Holakovský