Pilot Martin Macík podporovaný navigátorem Františkem Tomáškem a jištěný mechanikem Davidem Švandou zaznamenali parádní pozlacený zápis v deváté etapě Dakaru 2021. Závodníci ze Sedlčan se ve druhé polovině velmi náročné etapy dostali do vedení a to se jim s přehledem podařilo uhájit. Posádku červené Pragy ve složení Aleš Loprais, Khalid Alkendi, Petr Pokora ale žlutý kamión v celkovém pořadí nepřekonal.
„Devět let to trvalo a konečně to vypadá na první vítězství v etapě. Musíme bojovat dál, máme ještě 3 etapy před sebou. Karlovi jsme dali na prdel. Dneska to zase pro mechaniky bude dlouhá noční práce. Snad to zvládnou stejně dobře jako předešlou noc. Každopádně, bylo to dneska náročné, dlouho jsem se tak nezapotil. Ale zahřálo to u srdce a ukázali jsme, že rychlost máme,“ popisuje radostně Martin Macík.
A navigátor František Tomášek doplňuje: „Navigace nám tam dneska skvěle padala. I když etapa byla hodně tvrdá a rychlá. No, nevím, jestli bych to chtěl zažívat každý den.“ A mechanik David Švanda tuší, že jeho práce dnes v cílové rovince nekončí: „Auto je trochu rozebrané, musíme ho dát přes noc zase dohromady a zítra znova! Ale za mě to dneska byla super etapa a bavila mě od začátku až do konce.“
Každopádně tým Big Shock! Racing podal skvělý výkon, na kterém mají svou zásluhu všichni jeho členové, nejen tříčlenná posádka.
Aleš Loprais na dohled bedny.
Přestože mnozí účastníci označili devátou etapu za vůbec nejnáročnější v dosavadním průběhu Dakaru 2021, z pohledu Instaforex Loprais Praga Teamu se jednalo o relativně poklidný den. Samozřejmě měřeno dakarskou optikou.
Součástí okružní etapy se startem a cílem v Naúmu byla rychlostní zkouška o délce 465 kilometrů. Pořadatelé připravili opravdu náročnou trať, jejíž charakter se několikrát radikálně změnil a s ním i tempo. Především kamenité pasáže, kterých byla spousta, mohly znamenat problém. Závod spěje do finále a minuty ztracené výměnou pneumatiky nebo opravou jiných škod budou v těchto dnech bolet dvojnásob.
Nic z toho trojice Aleš Loprais, Khalid Alkendi, Petr Pokora ale v úterý řešit nemusela. V nebezpečných kamenitých úsecích nepatrně zvolnila a proti zvířenému prachu, s nímž se na speciálce potýkali všichni, se příliš dělat nedá.
Praga V4S DKR se startovním číslem 504 dorazila do cíle jako čtvrtá a stejnou příčku nadále drží i v průběžném hodnocení. Od medailových pozic ji tři dny před koncem rally dělí sedmnáct minut a deset sekund.
„Mohlo to být trošku lepší, ale rozhodli jsme se zvolnit v kamenité pasáži, kde dva kamiony před námi udělaly defekt. Tam nás přeskočila dvě auta. Pak jsme byli rychlejší my, ale tyto kamiony už nás před sebe nepustily. Mrzí mě to, protože to trvalo až do cíle. Borce jsme se snažili objíždět zleva, zprava, ale nepodařilo se,“ popisuje Aleš Loprais.
„Navíc jsme při jízdě v prachu udělali menší navigační chybu, která nás stála dvě minuty.“
Přesto panovala v týmu po dojezdu do bivaku spokojenost. Veškeré šotky, kteří v technické oblasti posádku v předchozích dnech poškádlili, se podařilo vypudit a pragovka šlapala jako hodinky.
„Rychlost jsme měli pěknou. Super je, že auto funguje skvěle. Musíme jen počkat na otevřenou poušť a dunové pasáže, které by měly přijít hlavně pozítří. Věříme, že právě to jsou místa, kde bychom se mohli posunout dopředu,“ těší se Loprais na nadcházející dny.
Nováček týmu Buggyra Ignacio Casale dokonce v etapě vedl. Ale…
Hned od začátku letěl s kamionem Tatra Phoenix, Ignacio Casale. Ještě v polovině etapy trojnásobný vítěz kategorie quadů senzačně vedl! Pak ale přišly problémy s elektronikou a velká ztráta. „Bylo to neskutečné. Předjížděli jsme Kamazy a spolu s Alvarem věděli, že dnes máme na vítězství. Vše klapalo a navigace nám šla bez problémů.
Pak jsme ale zastavili a zjistili, že nám odešly baterie a už nenatočili motor. Je to velká ztráta a velké ponaučení. Ale je to náš první rok v kategorii kamiónů, získáváme zkušenosti. Chceme tu být i příští rok a bojovat o první trojku,“ prohlásil v bivaku chilský závodník.
Problémům se nevyhnul ani Martin Šoltys, který si dojel pro deváté místo. „Hned na začátku etapy jsme měli problém se šrouby na turbu, s Tomášem Šikolou jsme vedli debatu, jestli to vyměníme nebo dojedeme. Je to tam vždy hrozně rozpálené a výměna trvá opravdu dlouho, až hodinu. Rozhodli jsme se, že to dojedeme a tu ztrátu vidíte sami. Do toho jsme řešili ještě jeden defekt pneumatiky.
Zastavili jsme i u Ignacia, který měl problém s baterií, ale nedokázali jsme mu pomoci. Jsem opravdu rád, že jsme tady, protože to dnes bylo o štěstí,“ uvedl k dnešní etapě Šoltys.
Bolavou etapu Kozlovského posádka týmu MKR zvládla na výbornou
Už podruhé na své letošní etapové maximum dosáhla česko-holandská posádka červeného renaultu týmu Mammoet Rallysport. Roudničan Daniel Kozlovský s pilotem Martinem van den Brinkem si v 9. dakarské etapě přijel pro sedmou pozici. A i přes řadu defektů si s jednou z nejtěžších etap skvěle poradil i druhý židovický kamion s Pascalem de Baarem.
¨
„Oprávněně byla takhle etapa označena jako jedna z nejtěžších. Byla, stejně jako v Maroku, plná šutrů. Strašně to bolelo. Kamion by klidně jel i rychleji, ale tohle se prostě nedalo. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Tím, že jsme dobrovolně zvolnili a tolik to nehrnuli, jsme se vyhnuli defektům i navigačním chybám. Potkali jsme řadu posádek, které nás předtím předjely,“ popsal devátou prověrku Daniel Kozlovský, palubní mechanik závodního kamionu s číslem 506.
Bolest přitom byla zásadní determinantou úterní etapy a posádky Martina van den Brinka. Pilot se proto snažil veškerá rizika eliminovat. „Při jednom včerejším skoku se náš navigátor Wouter de Graaff praštil do hlavy a měl lehčí otřes mozku. Dnes cítil každou nerovnost, ze které mu šeredně duněla hlava. Prakticky celou etapu doslova brečel do interkomu.
Martin se proto fakt snažil jet hodně umírněně a nemusím říkat, že i já jsem za to byl rád. Fakt to dnes hodně bolelo,“ netajil se Kozlovský, který se do kabiny vrátil po dvou letech. „Není to ani tou přestávkou. Jedeme s úplně novým kamionem, na kterém stále musíme pořádně vyladit tlumiče. To auto se chová úplně jinak, než jsme byli zvyklí, ale do toho se dostaneme.
Tohle chce prostě čas,“ vysvětlil roudnický mechanik, který je aktuálně na průběžné osmé pozici.
Sedmý van den Brink ztratil dvacet minut a čtrnáctého de Baara množství proražených pneumatik a s tím spojené potíže zbrzdily skoro o dvě hodiny. Celkově se však posádka bílého renaultu z českých dílen v barvách týmu Riwald Dakar drží na slušné jedenácté příčce. Hned za nimi se drží Jaroslav Valtr a jeho posádka, Tomáš Tomeček s asistenčním kamionem Tatra je 17 tý.
¨
Středeční 10. etapa z Neomu do Al-`Ula bude dlouhá necelých šest set kilometrů a měřená pasáž bude mít necelých tři sta padesát kilometrů. Do konce Dakaru zbývají 3 poslední etapy. Závod se začíná rozhodovat, přesto je potřeba zachovat si chladnou hlavu. Kdo Dakar nezažil na vlastní kůži, těžko si dokáže představit, jak náročný je fyzicky i psychicky. Jak důležité je umět se vzájemně podpořit, i když nervy a ega občas pracují.
Ani v desáté etapě nedají pořadatelé posádkám příležitost k oddechu. Ve středu 13. ledna zamíří dakarská rally z Naúmu do Úly. Desátá etapa měří celkem 583 kilometrů, z nichž se 342 pojede jako rychlostní zkouška. Téměř rovným dílem se budou posádky potýkat jak s pískem, tak s kamenitými tratěmi. Opět se bude několikrát měnit tempo jízdy, neboť úzké horské cesty budou střídat rozlehlé písčité kaňony lemované malebnými skalními útvary. Ani tentokrát si rozhodně neodpočinou navigátoři.
Motor MAX fandí našim závodníkům na Dakaru.
Kamiony – 9. Etapa :
- Macík (ČR/Iveco) 5:05:54, 2. Mardějev -2:27, 3. Sotnikov (oba Rus./Kamaz) -2:37, 4. Loprais (ČR/Praga) -3:41,
…9. Šoltys (ČR/Tatra) -49:13, 11. Valtr st. (ČR/Iveco) -1:08:06.
Průběžné pořadí po 9. Etapě :
- Sotnikov 37:42:49, 2. Šibalov (Rus./Kamaz) -45:03, 3. Mardějev -1:13:05, 4. Loprais -1:30:15, 5. Macík -1:49:09,
…9. Šoltys -3:55:30, 12. Valtr st. -7:45:34.
Kompletní výsledky viz zde.
https://www.dakar.com/en/rankings
Zdroj a foto – týmy
