To byla sezona 2022 – Top15 zážitků Romana Klemma
Další rok a další sezona závodů jsou za námi. Letošek byl zvláště vydatný. Kvůli pocitu, že „nic nemusí zůstat tak, jak to chceme mít“, jsem bral, co se dalo – a bylo z toho 20 víkendů na okruzích (a stejně tolik času stráveného na evropských dálnicích).
Tohle je 15 zážitků, které mě při tom zvláště „vzaly u srdce“…
Text a foto: Roman Klemm, Motor MAX
WALTER WOLF – Ono odpoledne, kdy jsem se coby školáček před černobílou televizí stal svědkem prvního vítězství značky Wolf ve Formuli 1, mi připadá, jako by to bylo včera. Při tom tomu je již 45 let, co Jody Scheckter ve voze Austro-Kanadského milionáře Waltera Wolfa vyhrál Velkou cenu Monaka. O Wolfovi se tehdy psaly velké věci. Ze světa F1 ovšem zmizel stejně tak rychle, jako se v něm objevil.
O to neuvěřitelnější byl letošní 14. leden, kterého jsem tohoto pána mohl přivítat k „Setkání přátel Walter Wolf Racingu“ v Birgitzu nedaleko Innsbrucku. Pamětihodný den, kterého se zúčastnili i Emerson Fittipaldi, Sennův intimus Jo Leberer a lyžařská legenda Hugo Nindl, jsem směl moderovat – to bylo, jako z jiného světa…
JAKO „SHUNT“ VE WOLFU-FORD WR7 – V rámci zmíněného setkání přátel Walter-Wolf-Racingu jsem měl možnost, „jako“ nasednout do Wolfova posledního modelu F1. Jednalo se o typ WR7 konstruktéra Dr. Harveye Postlethwaitea, se kterým jel roku 1979 svou poslední necelou sezonu mistr světa James Hunt.
TALENT ROKU ANTONELLI – „Třikrát smíš hádat…“, odpověděl trochu znechuceně majitel stáje Jenzer Motorsport, Andreas Jenzer v neděli ráno v dubnovém Spa na mou otázku, kdo ovládl dosavadní kvalifikace a první závod sezony 2022? Bylo jasno. Favorit Andrea „Kimi“ Antonelli začal vládnout Formuli 4 hned od prvních metrů. 16letý rodák z Bologně nezaváhal ani během roku a s přehledem se stal jak italským, tak i německým mistrem.
Pilot Premy a junior Mercedesu je prostě talentem roku 2022. Příští rok bude jezdit v F-Regional a bude zajímavé, pozorovat jeho rychlý postup do kokpitu F1. Vše jiné by bylo překvapením…
MONACO HISTORIQUE – Nerad se opakuji, musím ale i zde podotknout, že podnik Grand Prix Historique de Monaco považuji za nejlepší motoristický event vůbec. Nejen, že se ulicemi tohoto honosného a v každém ohledu čistého města honí „opravdové“ závodní vozy, v jejich kokpitech a kolem nich se to jen hemží velkými osobnostmi dějin automobilismu.
V Monaku jsem byl poprvé roku 1984, letos se mi ale poprvé podařilo fotit z terasy hotelu Fairmont. Jaký to velkolepý pohled na vracečku, které se dříve říkalo „U nádraží“. To tam stálo místo hotelu, dokud začátkem 70. let nezměnili trasu monacké železniční sítě…
EMOCIONÁLNÍ VÍTĚZSTVÍ CLAUDIE HÜRTGENOVÉ – Začátkem 90. let platila Claudia Hürtgenová za novou „německou Lellu Lombardiovou“ (v každém smylu). Po zisku titulu mistra FF1600 postoupila do Formule 3. Závod v rámci Grand Prix Monaka roku 1993 ovšem měl její kariéru bolestivě přibrzdit. Při havárii na startu udělal její monopost přemet a při tom jí rozdrtil ochranný oblouk za hlavou o vozovku ruku.
Těžce handikapované Claudii nezbylo, než pokračovat v cestovních vozech. Letos se do Monaka mohla vrátit v kokpitu Ferrari 246 Dino. Po tréninku s nejcennějším vozem podniku se jí nedařilo nejlépe. Měla problém s rovnováhou a žaludkem a téměř se zhroutila. Do kvalifikace a závodu ovšem nastoupila lépe připravená: vyhrála z pole-position! Nikdo neplakal štěstím tak dojemně, jako žena, která si s dráhou v knížectví po 30 letech „vyřídila starý účet“.
S PIRREM NA PARKOVIŠTI POD MOŘSKOU HLADINOU– Říman Emanuele Pirro je nejen 5násobný vítěz 24h Le Mans a účastník 37 Grand Prix F1, je i velký sympaťák a expert dějin závodů. V sobotu večer jsem si právě „rovnal věci v pokoji“ (je jím tradičně mé auto zaparované v Le Rocher hluboko pod Musée Océonographique de Monaco), když mě někdo zezadu oslovil.
Byl to Pirro, který náhodou parkoval hned vedle mne! Dlouho jsme si pak povídali o všem možném. Od problémů při stavbě modelu Tamyia 1:12 Brabhamu BT44B, až po nervozní chování jeho Embassy-Shadowu DN1, se kterým tu startoval. Nádhera…
TRAPAS ROKU – I tentokrát zůstaneme v Monaku. Pořadetel GP Historique se v sobotu víceméně spontánně rozhodl, že o polední pauzu nechá projet ulicemi Jackyho Ickxe a Charlese Leclerca ve starších vozech Ferrari-F1. Zatímco jsou pro charismatického Belgičana takové demonstrace rutinnou, musela se aktuální hvězda Ferrari s vozem z roku 1974 teprve spřátelit.
Monacký rodák Leclerc nabýval s každým metrem na sebevědomí, v 5. kole ho ovšem při akceleraci z Rascasse reakce vozu překvapila – a skončili asi 10 metrů od mého stanoviště zádí v hrazení. Hezká vložka, ale také trapas roku…
LOTUS 56B – Po depech závodních tratí se již potloukám ve své „10. pětiletce“ a mnohé, co vidím, se tedy opakuje. Při letošním červnovém prvním vydání „Austrian-Historic“ na Red Bull-Ringu jsem ale narazil na objekt, který jsem si před tím ještě neomakal: Fittipaldiho turbinový Lotus 56B, se kterým roku 1971 za pomyslný tým Worldwide-Racing absolvoval Velkou cenu Itálie v Monze.
Raketa na 4 kolech je podle ředitele týmu Lotus-Classic, Chrise Dinnage z velké části v původním stavu, což detailní prozkoumání potvrdilo…
RYZÍ APPARTHEID – FIA, Formule 1 a její známé loutky v kokpitech před několika lety objevily politický „Main Stream“ – i když nemá politika ve sportu co hledat, ne? A tak se v rámci Grand Prixů (chtě-nechtě) demonstruje “solidarita“ s dealery drog, „utlačovanými“ všech možných ras, sexuálními zvrhlíky, ukrajinskými nacisty a jinými ó tak důležitými subjekty veřejného života.
A přitom je sama prolhaná FIA již několik let největším praktikantem appartheidu: peníze za vstupné na narvané tribuny od nadšených statisíců ráda shrábne, do paddocku a do boxů ovšem smí „ze zdravotních důvodů“ jen „vyvolená kasta očkovaných“. Že onen kolosální podvod ohledně „smrtelné chřipky“ již dávno vyšel najevo, nezajímá. I letos platilo: Pokud jsi nebyl „očkován“ tak jsi letěl ven, nebo jsi potřebný průkaz ani nedostal.
Byl jsi prostě individuum druhé třídy. „Někdo právě rozhodl, že „pandemie“ nějakým zázrakem ztratila na nebezpečí a tak světový svaz pro příští sezonu přístup opět ovolnil. Toto třídění lidí ve mě ovšem nesmazatelně zanechalo dojem, že to „F“ ve zkratce názvu světového svazu asi znamená „Fašismus“. Můj vztah k mnohým nohsledúm a udavačům v paddocku zůstane navždy pokažen…
SOLITUDE – Legendární závodní dráhu „Solitude“ ležící mezi Stuttgartem a Leonbergem jsem dosud znal jen z knih. Bylo opravdu na čase, podívat se na toto místo, kde závodili Clark, Hill a Surtees s vozy F1, ale i Agostini, Hailwood a Redman v MS motocyků, osobně. Za neuvěřitelného červencového vedra jsem tedy navštívil povedený Solitude-Revival.
Mezi krotitely krásných automobilů a motocyklů byla esa jako Walter Röhrl, Dieter Glemser, Günter Steckkönig, Poldi von Bayern a Jo Winkelhock. Mimo to tam Kurt Ahrens představil svou dlouho očekávanou biografii.
FERRARI-ŽRALOK, MERZARIO A REINHARD NA NÜRBURGRINGU – Srpnový Oltimer-Grand-Prix na Nürburgringu skrývá mnoho klenotů. Z mého hlediska měl tento podnik letos tyto zvláště nezaplatitelné: charismatický a s přibývajícím stářím pořád přátelštější (poprvé mě tam oslovil „Romane“!) Arturo Merzario tam předvedl repliku „žraloka“ Ferrari Tipo 156.
Poprvé jsem se tam také dal do řeči se Švýcarem Danielem Reinhardem – jedním z největších fotografů F1 a závodů všech dob. I když je jen o 6 let starší, tak jsem s jeho obrázky vyrůstal, protože začal profesionelně fotit již v 19 letech. Mou fotku s Merzariem v Tipo 156 neudělal nikdo jiný, než právě Reinhard a už se těším na jeho novou knihu „Inside Formel 1“, kterou mi snad přinese Ježíšek…
FOCENÍ S LENKOU A NIKOL NA LAUSITZRINGU – Grid Girls jsou sice díky vládnoucím pohlavně-politickým zvrácenostem „vymírajícím plemenem“, ADAC-GT-Masters se ale drželo tradice a vědělo, co na startovní postavení a do paddocku patří: ženská krása! Lenka a Nikol na většinou zmoklém srpnovém Lausiztringu přijali mou nabídku „focení ve volném čase“ mimo gridu.
Za velkého pozitivního pozdvižení všude okolo jsme se tedy příjemně prošli depem…
POPRVÉ V MUGELLU – Na podzim se mi ještě podařilo doplnit jisté historické mezery znalostí. Jako například, že okruh Mugello neleží u stejnojmenného města (jako například Imola, Monza nebo Misano). Na tuto roku 1974 otevřenou trať jsem se koncem října vydal poprvé. Jako o dějišti podniků ME F2 a MS značek jsem o ní četl již jako kluk, teprve na místě jsem ale mohl vidět, jak krásně se Italům povedla.
Obsahuje prostě to nejlepší jak z Imoly, tak i z Red Bull-Ringu. Pojmenovali ji podle údolí, ve kterém leží (a pod kterým vede desítky kilometrů dlouhý železniční tunel rychlodráhy!) a kde se závodilo na veřejných silnicích již začátkem 20. století. Hezké zakončení okruhového ročníku!
SVŮDCE TOM HYAN – Na závěr sezony jsem měl možnost osobního setkání s Tomem Hyanem a jeho ženou Helenou. Tomovo články jsem „žral“ v 70. letech jako kluk. Byly tehdy jedním z mála pramenů poznání o motorsportu v ČSSR. A „svedly“ mě směrem mé celoživotní lásky.
Čtyřhodinové povídání v karlínské restauraci Theatro o tom, jak za totality vznikaly časopisy Motor (-istická současnosti), Piloti F1, Grand Prix Sport nebo Svět Motorů, bylo nádherné. Dnes mohu publikovat (mimo jiné) v Hyanově magazínu TH-Auto – kruh se tím uzavřel…
MÁ 7. KNIHA – „Hrdinové F1 – osm nesplněných snů“ vyšla začátkem prosince díky důvěře a podpoře pana redaktora Dalibora Kumra a nakladelství Albatros/c-press. Vydat takovou knihu není za daných hospodářských okolností lehkým rozhodnutím.
Sám jsem si jejím vydáním svůj sen splnil – desítky rozhovorů s pamětníky „zlatých 70. let“ mi dělaly velkou radost a nemusím si tak nechat jejich povídání jen pro sebe…