Fotostory Romana Klemma : po 40 letech na okruhu v Imole.

Obrázkové poohlédnutí po 40 letech v Imole:

Z Variante Bassa do Variante Bassa

Vyfotit po startu pole v jeho kompaktní podobě není po posledí přestavbě Autodromo Enzo é Dino Ferrari v Imole právě jednoduché.  Italové totiž zanevřeli na poslední šikanu (Variante Bassa) a vrátili se tak k původnímu pojetí dráhy ze 60. let. Proto se foto se zmíněným motivem dá pořídit vlastně jen z první nové šikany Tamburello, nějakých 500 metrů po startu, kde se startující vozy patřičně „srazí“ do velkého klubka. 

Jak se tam ale dostat, když člověk do poslední minuty fotí dění na gridu? Proto jsem se letos rozhodl pro pozici naproti boxové zídky, tam kde dříve Variante Bassa bývala a kam se vozy řítí za špičkové rychlosti po lehce pokřivené rovince. Když jsem tam letos na jaře čekal na pole WEC, tak jsem si uvědomil: „Vždyť jsi přesně na tomto místě byl při velké ceně San Marina roku 1984!“ Tehdy jsem zdaleka neměl volný výhled a volný pohyb akreditovaného fotografa.

Na místečko bezprostředně za svodidlem (plot, který v tom měl divákům zabránit, tifosi demolovali již v sobotu) jsem musel hodiny trpělivě čekat. Prostě vydržet na místě déle, než desítky jiných zájemců, které čekání časem omrzelo. A pak mohla starobylá Flexareta vycvakat svých 12 obrázků…

 

Text a foto: Roman Klemm ( a jeho archiv)

 

 První, koho jsem před 40 lety ve Variante Bassa vyfotil, byl samozřejmě můj věčný favorit Elio de Angelis. Dřepím za svodidlem, nějakých 5 metrů od Italova Lotusu-Renault, kterému do druhého kola následují Alboretův Ferrari a jeden z továrních Renaultů.

Roku 1987 odváží pořadatel Piquetův Williams-Honda po Brazilcově nehodě v Tamburello. Na vlas stejnou havárii jeho krajan Senna o 7 let později nepřežil.

 

 Poněkud nudnou sezonu 1993 ovládl Alain Prost na Williamsu-Renault.

Do Imoly jsem jezdil na každou GP, rok 1994 jsem ale z nějakého důvodu vynechal. Tohle je obrázek z přestavěné trati roku 1995. Jednalo se o předposlední závod F1 Karla Wendlingera.

 

 „Můžeš se mi postavit pro fotku, chlapče?“ Ještě dnes si pamatuju, jak si slibný jezdec F3000 Fernando Alonso rychle zapnul límeček s nápisem sponzora, aby vše bylo, jak to má být…

Grand Premio di San Marino 2002 byla první Grand Prix mého tehdy 1,5ročního syna. V pitlane jsme byli samozřejmě ilegálně. V Imole jsem znal několik děr v plotě. Zkuste něco takového dnes…

 

 Focení týmu Williams-BMW roku 2003: Juan Pablo Montoya, Ralf Schumacher a Frank Williams.

 Zase v ilegalitě: Klukovi roku 2003 už bylo dvaapůl a mechanici Minardi ho spontánně postavili do kokpitu vozu Justina Wilsona. Ta fotka to pak dotáhla až na první stranu našich lokálních novin.

 

Imola roku 2005 značila debut nové třídy GP2. Jelo tam několik mladíků zvučných jmen, na které se přišli podívat i tatíkové: Mathias Lauda, táta Niki, Nelsinho Piquet, táta Keke Rosberg a Nico. Při focení vedle mne tenkrát stál Heinz Prüller…

 Roku 2011 měla FIA málo povedený nápad, pořádat „Asijský šampionát GP2“. Několik závodů v Asii ale bylo odřeknuto, a tak se finále konalo – v Imole! Stupínek vítězů s van der Gardem, Grosjeanem a Bianchim. Do F1 postoupili později všichni tři.

Podnikem číslo 1 v Imole je pro mne od roku 2019 bez diskuzí historický „Minardi Day“. Je to sraz osobností dějin „opravdové F1“, jako zde: Antonio Tomaini, Gabriele Tredozi a Mauro Forghieri.

Jedinečný okamžik z „Minardi Day“ roku 2021, kdy si ex-pilot Arrows-F1 Dr. Siegfried Stohr nasadil můj klobouk!

 

FIA vyžaduje od fotografů WEC, aby se v uličce boxů oblíkali jako kosmonauti. Tak tedy letos slavil svůj comeback můj overall z roku 1988, ve kterém jsem se pokusil zdolat Schumachera…

Hezká chvilka v Imole 2024: Modelka Rebecca „prezentuje“ mou knihu o F3000. Obě prostě zrovna „byly po ruce“…

Povedené Minardi Day 2024, to byl i Sit-in-Test v Kennedyho Shadowu DN12. Bylo to něco, co jsem si strašně moc přál.

 

Pro mne osobně neuveřitelná událost: Při Minardi Day 2024 jsem se mohl několik hodin bavit s přítelem a sponzorem Elia de Angelise, Dottore Andreou Callignanim. 40 let poté, co jsem tam jezdce JPS-Lotusu vyfotil…

 

No a zde se celý můj 40letý „poměr“ s Autodromo di Imola povedeně uzavíral: Návrat do dnes již nepoužívané Variante Bassa.