2025 – to nejlepší sezony z pohledu Romana Klemma
Také letos jsem si dal všechny podniky, které to časově dovolovaly a ke kterým mě „kola mého vozu“ dovezly. Výsledkem je spousta zážitků ze závodů F1, F2, F3, F4, F-Regional, WEC, DTM, GT, NASCAR a historiků. Tyhle bych vybral za všechny ostatní…
Dokončení.
Text a foto: Roman Klemm
Jedinečným podnikem byla vzpomínka na 50 let Lechner Racingu, která se konala na cílové rovince Salzburgringu.
Na radu jiných žurnalistů jsem si poprvé dal NASCAR v Mostě. Využil jsem to ke zpovídání Michaela Bleekemolena.
Jako „muže starých hodnot“ mě v Mostě samozřejmě nadchlo i vystoupení Playmate Vanessy Neumannové na trati…
V rámci Grand Premio di Italia v Monze jsem se setkal s potomky Jacquese Laffita. Oba pracují pro televizi a kluk se svezl v Tokenu F1 z roku 1974.
Koncem léta jsme s klukem byli ve Spielbergu na GT-Open. V infieldu jsme navštívili instruktora Red Bullu a jezdce NASCAR, Austro-Slováka Patricka Schobera.
Hógo-fógo: Tisková konference k představení prvního „Legends Grand Prix“ na Salzburgrigu se konala na zámku Fuschl.
Vzpomínka na hrdinu dětství: u odhalení pomníku Nikiho Laudy v Hofu u Salzburgu.
Naprosto senzačním podnikem byly koncem září znovu „Minardi Days“ v Imole. Jen čtyři z osobních superlativů: Philippe Alliot mi 40 let po crashi v Monaku podepsal kus zadního křídla svého tehdejšího RAM-Hartu.
Hosté z Argentiny Tulio a Luciano Crespi mi darovali knihu o jejich podniku.
Roberto de Angelis si koupil a poprvé nasadil Chevron-F3, se kterým jeho bratr Elio roku 1978 vyhrál Monackou GP-F3 – důvod k prvnímu obléknutí trička De Angelisova Fanclubu vlastní výroby s Eliovým podpisem z roku 1985…
V Imole jsem se stal prvním zahraničním členem Fanclubu Gillese Villeneuvea z Erbé.
V říjnu jsem při Legends Grand Prixu na Salzburgringu na osobní požádání fotil rekordního vítěze 24h Le Mans, Toma Kristensena.
Sezonu ukončila návštěva DTM a F-Regional v Hockenheimu: K tomu foto mé osobní vycházející hvězdy Freddieho Slatera, šampiona F-Regional. Jako u Norrise, Antonelliho, Piastriho nebo Leclerca před ním, není težké prorokovat, že jednoho dne skončí v kokpitu F1.
Nakonec něco smutného. 13 let mě spolehlivě vozil k okruhům Evropy, jeho mašina ale po 350.000 km už nemůže dál: můj kamarád „C-Max“.