S bývalým pilotem F1 o šampionátech F2/F3 a úzkých kokpitech
Text: Roman Klemm sr. / Foto: Roman Klemm jr.
Karl Wendlinger z Kufsteinu měl před sebou hvězdnou kariéru. Po zisku titulu mistra F3 (porazil tam Michaela Schumachera a Heinze-Haralda Frentzena) postoupil s týmem Dr. Marka do F3000 (F2) a stal se juniorem programu Mercedes-Benzu. Netrvalo to dlouho a vytáhlý kudrnatý chlapec debutoval ve Formuli 1.
Již roku 1993 patřil v Sauberu-F1 mezi nejrychlejší a vše napovídalo tomu, že brzy začne vyhrávat jako jeho kamarád Schumi. Pak ale přišlo kruté Monako roku 1994. Těžkou nehodu po výjezdu z tunelu Karli přežil jen se štěstím – jeho kariéra F1 ovšem utržila definitivní ránu.
V rámci GP Rakouska startoval Wendlinger mezi Legendami-F1, dobrá příležitost abychom si popovídali…
RK: Píšu zde i reportáže o F2 a F3, proto bych s Tebou začátkem rozhovoru rád porovnal situaci v juniorských šampionátech „dnes a včera“. Co říkáš tomu, že jsou tato mistrovství v zásadě jen „značkovýmu poháry“?
KW: Na papíře něco takového vlastně podporuje sportovní hodnotu a vyzvedává výkon jezdce. To je pozitivní. Myslím ale, že toto řešení dost snižuje technický přínos a vývoj jezdců. Slibované snižování nákladů se použitím jednotných šasi a motorů kupodivu také nekonalo. Náš tým F3 svého času obsahoval mne, mého osobního mechanika, dr. Marka a jednoho mechanika týmu. Vybrali jsme si šasi Ralt, zatímco se konkurence už spoléhala na pokrokovější Reynardy nebo Dallary.
RK: Smolný výběr šasi mohl pokazit celou sezonu, že?
KW: Jistě. Vezměme například výrobky Gianpaola Dallary. Ty dnes ovládají F2, F3 a Indy. Mého času ale nestály za nic. V F3 je používal tým Horsta Schuebela a sezonu přežili jen díky jejich dobrému finančnímu zázemí. Nebo má zkušenost z F3000 (F2): Dr. Marko mě poslal do Anglie k Lole a k Reynardu, abych si tam vyzkoušel kokpity. Rozhodl jsem pro Lolu. Marko ji tedy koupil a roku 1991 jsme postoupili výše.
Jenže „mock-up“ do kterého mne posadili byl mnohem prostornější, než šasi které nám skutečně dodali. Během sezony jsem měl prostě problémy s řadící pákou a prostor pedálů byl tak těsný, že jsem často šlapal na dva současně. Podle toho vypadaly výsledky – prohráli jsme vlastně již volbou šasi, což se dnes stát nemůže.
RK: Stejného roku jsi debutoval v F1…
KW: …a měl jsem tam stejný problém: do Leyton-House-F1 jsem se vešel ještě hůře, než do Loly-F3000. Ale nechal jsem si samozřejmě pro sebe, že jsem například v Suzuce kvůli těsnému kokpitu ani nemohl zařadit dvojku!
RK: F3000 a F3 za Tvých dob absolvovaly své závody coby samostatné šampionáty. Jen výjimečně je bylo vidět v rámci F1. Dnes jezdí F2 a F3 výhradně v programu Grand Prix – co o tom myslíš?
KW: Pro zviditelnění jezdců je to jistě výhodné, vede to ale ke zvýšení nákladů. Vezmi si jen kupříkladu ubytování jezdců a týmů. O víkend Grand Prixu je okolo tratě vše obsazeno – o několikanásobných cenách pokojů ani nemluvě. Některé týmy tento víkend jezdí spát až někam ke Štýrskému Hradci! Kdyby tu F2 a F3 jela příští víkend, tak by to měla „za rohem“ a levněji.
RK: Coby Legenda-F1 tu předvedeš Lotus-Ford 88 – onen legendární a zakázaný Chapmanův nápad „dvojího šasi“. Co mi řekneš o Tvém „comebacku-F1“?
KW: První dojem: už zase se do toho auta pořádně nevejdu! Vůbec nechápu, jak se v tom voze mohl Nigel Mansell roku 1981 cítit dobře. Asi byl rád, že je v F1 a držel jazyk za zuby, jako já u Leyton Housu. Motor trochu vynechával, mohu ale skutečně potvrdit, že se ono „druhé šasi“ od jisté rychlosti přisálo k vozovce. Při zpomalení před zatáčkou ovšem zase vystřelilo nahoru.
RK: Co bude po GP Rakouska dalším podnikem, kde Tě fandové uvidí?
KW: Pojedu v Goodwoodu, kde mi ovšem auto připraví AMG-Mercedes. Snad bude prostornější…
