Tajná senzace víkendového závodu na Norisringu 2024
Restaurovat a udržovat staré závodní vozy je velmi nákladná záležitost. Jak z finančního, tak i z technického hlediska. Není proto divu, že kdo se v této scéně déle pohybuje, po nějakém času zjistí, že sleduje podnik co podnik pořád stejné exempláře. Jen výjimečně někdo někde „vybalí“ něco, co tu ještě nebylo. Právě to se mi stalo letos na Norisringu – tedy při „moderním“ eventu, kde bych to ani nečekal.
DTM tam slavila sama sebe a své 40leté výročí. Ve zvláštním stánku vystavili Schneiderův Mercedes a Stuckův Audi. OK, tématicky správné. K tomu ale postavili vůz z jiné éry, který DTM nejlepší reklamu neudělal: Lotus Europe Skupiny 5, který si nechal Harald Ertl postavit roku 1979 pro předchůdce DTM, DRM (Deutsche Rennsport Meisterschaft).
Vedle tohoto senzačního monstra působily oba dva zbývající exponáty jako „Kindergarten“.
Netušil jsem, že tohle auto ještě existuje a že ho někdy spatřím. Roku 1979 zmizelo stejně tak rychle, jak se objevilo. Bylo v originálním stavu – pro mě vlastní vrchol víkendu!
Již v lednu 1979 hlásal jezdec F1 a tehdy úřadující šampion DRM Harald Ertl, že si nechá postavit vlastní „vůz na míru“, který naplno využije velmi liberálních předpisů. Skupina 5 předepisovala konstruktérovi pouze, že musí ze sériového vozu zachovat jen rozměry kapoty motoru, dveří, střechy a odstupu os.
Jaká to tvůrčí volnost! A tak vznikala monstra jako Zakspeed-Capri-Turbo, BMW 320, Schnitzer-Toyota Celica, Porsche 935 – a právě zmíněný Lotus Europe Twin Cam.
Ertl se rozhodl použít jako základu tohoto Chapmanova vozu, protože mu vyhovovala jeho zásadní kostra, umístění motoru, plastová karosérie a závěsy kol. Ze sériového Lotusu nakonec moc převzato nebylo. Monokok si Ertl nechal postavit od specialisty na sportovní prototypy „ToJ“ Jörga Obermosera a coby pohonnou jednotku použil přeplňovaný 1,4litrový čtyřválec Zakspeed, který Erich Zakowski používal právě v jeho Capri-Turbo.
V pouze 800 kg těžkém voze pracovala převodovka Hewland. Ertl byl velmi šikovný „skaut sponzorů“. Projekt,který měl stát něco pod 200.000 Marek měla nejdříve podpořit firma Sachs, později byl hlavním sponzorem výrobce fotoaparátů Minolta.
Vůz debutoval bez předchozích testů za pomoci Zakspeedu v červenci 1979 při závodě mistrovství světa značek 1000km na Nürburgringu, kde se Ertl o kokpit dělil s Hansem Heyerem. Vůz nebyl dost rychlý a odpadl pro ztrátu vody motoru. V Německu žijící Ertl ho tedy modifikoval a dal mu další šanci na Norisringu o měsíc později.
Opět bez úspěchu. Poté ho pilotoval již jen jedinkrát, v zářijovém závodu Intersérie v Hockenheimu, kde ho jeho technika 6. místem v relativně slabém poli znovu nedokázala přesvědčit.
Poslední, kdo s vozem naostro vyrazil, byl Mario Ketterer, který ho za 10.000 Marek sponzora Immo Klein od Ertla pronajal pro poslední závod sezony DRM, ADAC-Supersprint na Nürburgringu. Jezdec si vůz chvílil, nedojel ale do cíle kvůli problémům s převodovkou.
Harald Ertl zahynul roku 1982 při zřícení letadla. Lotus Europe-Zakspeed DRM ale již předtím jaksi „zmizel z povrchu zemského“.
Pro autora až do 6. července 2024…
Text a foto: Roman Klemm